HeyFomo Z Kyrgyzstánu a Kazachstánu se stává skanzenové dobrodružství pro Globální sever. Čeká tyto země to, co Bali?

Z Kyrgyzstánu a Kazachstánu se stává skanzenové dobrodružství pro Globální sever. Čeká tyto země to, co Bali?

Z Kyrgyzstánu a Kazachstánu se stává skanzenové dobrodružství pro Globální sever. Čeká tyto země to, co Bali?
Zdroj: Pinterest / @dreamexplorers_
Katarina Vlčková
29. října 202613:00
TikTok zaplavila videa koní v horách Střední Asie, které nám slibují únik ze zrychleného západního světa. Proč si Kyrgyzstán a Kazachstán tak moc romantizujeme a v čem tento přístup připomíná začátky turistické krize na Bali?
Přes léto se mi sociální sítě zaplavily videi lidí jezdících na koních v Kyrgyzstánu a Kazachstánu. Většinou mají stejný vzorec – dramatickou dobrodružnou hudbu, záběr na jezdce na koni cválajícího po nekonečných zelených pláních a v pozadí vrcholky hor.
Na první pohled to je samozřejmě nádhera, která v člověku okamžitě probudí chuť si sbalit krosnu a odletět. Když se ale nad touhle estetikou zamyslím hlouběji, nemůžu v ní nevidět to, jak se mi někdo skrze video snaží prodat staletí starou touhu po exotice, aniž by si to sám uvědomoval.

Co to je orientalismus a proč k němu mnozí pořád tíhnou

Orientalismus je koncept, který popsal Edward Said ve své stejnojmenné knize z roku 1978. Označuje západní způsob myšlení a mocenský aparát, kterým „Západ“ konstruuje, definuje a ovládá „Východ“. Orientalismus tak neodráží objektivní pravdu o „Východě“, ale vytváří jeho fiktivní, zjednodušený a stereotypní obraz, aby se tím v kontrastu definoval civilizovaný a racionální „Západ“.
O 48 let později má orientalismus sice jinou podobu, ale stále je přítomen, a stejně tak exotizace. Oba spočívají v tom, že si lidé na Globálním severu vytváří zjednodušenou, romantizovanou představu o „Východu“ nebo neevropských kulturách. Vnímají je jako tajuplný, panenský svět zmrazený v čase, kde lidé žijí v dokonalém splynutí s přírodou, nedotčeni západním shonem a kapitalismem.
Výsledkem je, že z celých národů a jejich reálného života udělají pouhou estetickou kulisu pro své vlastní zážitky. Sociolog John Urry pro tohle vytvořil pojem tourist gaze = turista nevnímá místo takové, jaké doopravdy je, ale přes filtr očekávání, která v něm vytvořily reklamy, filmy, fotografie a dnes i obsah na sociálních sítích.
Právě proto mají ta videa miliony zhlédnutí. Nesledujeme v nich moderní obyvatele Biškeku nebo Almaty, jak řeší hypotéky, dopravní zácpy nebo pracovní maily. Vidíme jakýsi mýtus o „posledním svobodném nomádském ráji“. Chceme na chvíli uniknout z vlastního zrychleného světa a namlouváme si, že v horách Střední Asie najdeme jakousi ztracenou čistotu. Jenže tento přístup je zrádný. Zemi s bohatou, komplikovanou historií a stejnými moderními výzvami, kterým čelíme i my, redukuje na pouhé skanzenové dobrodružství pro lidi z Globálního severu.

Hrozí Střední Asii masový turismus, nebo mu zabraňuje nedostatek infrastruktury?

Při pohledu na záplavu videí mě přirozeně napadne otázka, jestli se Kyrgyzstán a Kazachstán mění v nový turistický lunapark a kolik turistů tam vlastně proudí?
Když se podíváme na statistiky, zjistíme, že čísla sice stoupají, ale háček je v tom, odkud lidé přijíždějí. Kyrgyzstán v roce 2024 zaznamenal 10,5 milionu zahraničních příjezdů a Kazachstán dokonce 15,7 milionu. Drtivou většinu všech cest do Kyrgyzstánu tvoří obyvatelé sousedních zemí Společenství nezávislých států (SNS), především z Uzbekistánu, Kazachstánu a Ruska. Lidé zde přecházejí hranice často kvůli práci, rodinným návštěvám nebo krátkým přeshraničním nákupům. Na dalších příčkách počtu cestujících je potom Turecko, Čína, Indie, Německo, Pákistán, Spojené státy americké a Jižní Korea.
Infrastruktura obou zemí na masový turismus zatím nemá kapacitu. Horská území jsou rozlehlá, sezóna je krátká a dostat se do odlehlých oblastí vyžaduje čas i terénní auta. Samotný kazašský prezident Kasym-Žomart Tokajev veřejně upozornil na to, že špatný stav základní infrastruktury na mnoha místech může zahraniční návštěvníky spíše odradit.
Obě země však do turistického sektoru masivně investují a staví nové rezorty, letiště i silnice. Kazachstán si dal za cíl přilákat do roku 2029 až 15 milionů turistů ročně a plánuje obří lyžařská střediska i mezinárodní hotelové řetězce.
Moje otázka a starost právě proto není, jestli v Kyrgyzstánu a Kazachstánu začíná éra masového turismu, ale jaký obraz těchto zemí se prodává, a jaká turistika se podle něj začne budovat.

Bali jako příběh, který už známe

Když takhle přemýšlím nad turismem do Střední Asie a nad způsobem, jak se tyto země poté vykreslují na sociálních sítích, táhne mě to k přirovnávání k Bali. Možná si říkáš, proč vůbec srovnávat úplně odlišné části světa, ale hear me out, mám pro to dva pádné argumenty. Argument jedna: ani na Bali před sto lety žádný masový turismus neexistoval. Argument dva: „Západ“ si obě tyto části světa romantizuje ze slovo od slova stejných orientalistických pohnutek.
Pojďme se podívat na to, odkud se vzal obraz Bali jako „posledního ráje na zemi“. Ve 20. letech 20. století ho záměrně vytvořila nizozemská koloniální správa po krvavém vojenském podrobení místních království. Cílem propagace bylo překrýt drsnou realitu kolonialismu pohádkovým obrázkem harmonického ostrova plného umění, tance a usměvavých lidí. Ve 30. letech se v Ubudu usadili západní umělci jako Walter Spies nebo antropoložka Margaret Mead, kteří tento mýtus o „nedotčeném ráji“ v západní imaginaci definitivně zpečetili.
Od idylického obdivování hrstky západních intelektuálů trvala cesta k dnešnímu stavu několik desetiletí. Dnes na ostrově s 4,5 miliony obyvatel ročně dorazí kolem 7 milionů zahraničních turistů. Výsledky jsou ekologická krize a cenová nedostupnost pro místní obyvatele.
Když se dnes podíváme na Střední Asii, vidíme zemi na samém počátku tohoto pomyslného řetězce. Lidé tam nejezdí v masách, ale představa, kterou o nich šíříme na sociálních sítích, je Bali z počátku 20. století nebezpečně podobná. Pokud o Střední Asii mluvíme jako o „zaostalé“ nebo „divoké“, podvědomě tím předpokládáme, že existuje jediný správný žebříček vývoje a my stojíme na jeho vrcholu. A pokud místní obyvatele někdo bere pouze jako estetickou kulisu pro svoje reelska, která pak podbarví hudbou z úplně jiné země (která ale zní dobrodružně, takže to je jedno, žejo), tak lowkey dělá přesně to, co zničilo původní tvář Bali.

Buď etický a respektující turista

Tohle není útok na lidi, kteří do těchto zemí chtějí cestovat. Pokud se do Kyrgyzstánu nebo Kazachstánu (nebo doslova kamkoli) chystáš, buď respektujícím cestovatelem*cestovatelkou, a nikdo ti trhat hlavu nebude. Samotná bych se do Střední Asie ráda někdy podívala. Důležitý je ale to, jak se v tom místě pak chováš a co podporuješ. Udělej si pořádný research, protože právě svými penězi a tím, jaké služby jimi podpoříš, můžeš dělat rozdíl v dalším vývoji turistické situace. Radši zvol lokální podnik, který provozují místní a dostanou z něj zaplacenou celou částku, zkontroluj zdravotní stav a vytížení koně, na kterém chceš jet, zjisti, kdo vlastní jurty nebo jiné ubytování, ve kterém chceš bydlet, a tak dále a tak dále.
Podporuj lokální ekonomiku, ber místní jako reálné lidi a ne jako exponáty, které si můžeš bez dovolení fotit, a chovej se k přírodě i místním pravidlům s pokorou. A základní turistický pravidlo – zahrabávej si po sobě bobky, a co si přineseš, si taky odnes.

Doporučujeme

Články z jiných titulů