Vítej ve sloplandu!
Zdroj: Pinterest/ se svolením @57st. design
Sophie Dittlová
26. srpna 20268:00
Za současnou záplavu slopu viníme především generativní AI. Co když nám ale i nastavuje zrcadlo a odráží způsob, jakým dnes svět funguje?
Internet je plný AI slopu. Generované obrázky a videa zaplavují feedy, v reklamách se objevují podivně rozpixelované animace a čím dál snáz poznáme i typický jazyk ChatGPT a dalších chatbotů. Generativní AI se tak nabízí jako jasný viník současné záplavy repetitivního obsahu. Jenže co když AI slop není začátkem problému, ale pouze jeho nejviditelnějším projevem?
Koncept kulturní uniformity dobře zachytil americký kulturní kritik Kyle Chayka už v roce 2016. Ve své eseji si všímá, že kavárny a další podniky v různých světových metropolích začaly vypadat téměř stejně. Světlé dřevo, odhalené cihly, industriální prvky nebo minimalistický nábytek vytvořily estetiku, podle které bylo čím dál těžší poznat, jestli se člověk nachází v New Yorku, Berlíně, nebo třeba Soulu. Chayka tento fenomén pojmenoval AirSpace a jeho vznik spojoval mimo jiné s digitálními platformami, které pomáhaly šířit a opakovaně potvrzovat představu o tom, co je zrovna žádoucí a vkusné.
O deset let později přitom AirSpace rozhodně nezmizel. Stačí se projít téměř kterýmkoliv velkoměstem, kde vedle sebe najdeme variace na stejnou moderní kavárnu – minimalistický interiér, beton, světlé dřevo nebo nerez, jednoduchou typografii a nepohodlná místa k sezení. Podobná uniformita se propsala i do retailu. Značky jako Rhode, Merit nebo REFY sice budují vlastní identity, zároveň ale pracují s podobným vizuálním jazykem, založeným především na minimalismu a tlumené barevnosti.
Podobné opakování přitom nenajdeme jen ve vizuální estetice. Filmová produkce se stále častěji vrací k již známým příběhům v podobě sequelů, prequelů nebo remaků. Nejde nutně o nedostatek nových nápadů, ale také o jednoduchou logiku: proč riskovat s něčím neznámým, když už víme, co jednou fungovalo? Známá franšíza má své publikum a její úspěch je tak do určité míry předvídatelnější než u zcela nového příběhu. Společným jmenovatelem přitom může být právě předvídatelnost. Internet a algoritmy nám umožnily velmi přesně sledovat, co získává pozornost, a následně nám toho nabízet víc. Úspěšný formát tak plodí další variace a trend další trendy. To, co už jednou fungovalo, je zkrátka bezpečnější zopakovat než riskovat s něčím novým.
A právě do takového prostředí přichází generativní AI. Nevytvořila naši potřebu opakovat to, co už známe a co se osvědčilo, dokáže ji ale dovést do úplně jiného měřítka. Učí se z existujících dat a vzorců a během několika sekund zvládne vytvořit další variaci něčeho, co už tu bylo. Zatímco člověk může stejnou estetiku zopakovat v podniku nebo natočit další sequel, AI dokáže podobného obsahu produkovat prakticky nekonečné množství.
Jak rychle může taková produkce nabrat na objemu, ukazují i konkrétní data. Výzkum neziskové organizace AI Forensics z roku 2025 , že AI obsah tvořil přibližně čtvrtinu nejvýše zobrazovaných výsledků ve sledovaných vyhledáváních na TikToku. Výzkumníci zároveň narazili na účty zaměřené na automatizovanou tvorbu a šíření AI obsahu, které podle jejich analýzy stály za více než 80 procenty syntetického obsahu ve zkoumaných výsledcích na této platformě. Navazující analýza 354 podobných účtů pak během jediného měsíce zaznamenala přes 43 tisíc převážně AI vytvořených příspěvků, které dohromady nasbíraly 4,5 miliardy zhlédnutí.
Problém ale nemusí končit u toho, co se nám objevuje ve feedu. S rostoucím množstvím syntetického obsahu se čím dál častěji řeší také otázka, co se stane, pokud se data vytvořená umělou inteligencí začnou ve větší míře dostávat zpět do tréninkových dat dalších modelů. Studie publikovaná v roce 2024 v časopise ukázala, že při opakovaném trénování modelů na datech vytvořených předchozími modely může docházet k takzvanému model collapse. Model postupně ztrácí část informací obsažené v původních datech, zejména méně časté a okrajové prvky, a jeho výstupy se tak stále více vzdalují původnímu rozložení dat.
Záplava generovaného obsahu ale zároveň vyvolává i opačnou reakci. Čím jednodušší je vytvořit během několika sekund dokonale vypadající obrázek, tím větší hodnotu může získávat tvorba, na které je naopak lidská práce vidět. V reakci na AI slop se tak začíná mluvit o – návratu k ručně vytvářeným, analogovým a záměrně nedokonalým formám. Umělci sahají po ruční kresbě, kolážích nebo stop-motion animaci a právě chyby, textura nebo stopy samotného procesu se stávají něčím, co generovaný obsah jen těžko nahrazuje. Čas a lidská práce se tak v prostředí okamžitě generovaného obsahu stávají novou formou luxusu.
AI slopovou kulturu nevytvořila. Jen jí poskytla dokonale efektivní výrobní linku. Svalit vinu za kulturní uniformitu pouze na technologii by ale bylo příliš jednoduché. Slop je také produktem současného systému, ve kterém je bezpečnější opakovat osvědčené nápady než riskovat s něčím novým. AI nám tak možná jen nastavuje nepříjemné zrcadlo: máme tuhle super chytrou věc a asi podprůměrnou představivost.