Proč se všechno vrací a proč nám to vlastně vůbec nevadí?
Zdroj: Pinterest/ se svolením @z4ttara
Milujeme comebacky. Zaru Larsson, Legally Blonde i další díl Spider-Mana. Je to ale z důvodu nostalgie, nebo protože se všechno jenom přirozeně vrací?
Pamatuju si přesně ten moment, kdy jsem dostala svoje první skinny džíny. A taky to, jak moc jsem nesnášela, jak těžko se do nich lezlo. V té době jsme se pomaličku začínali zbavovat low-rise rovných střihů a zvonáčů. Mysleli jsme si, že už se nikdy nevrátí.
Potom jsme si to stejné mysleli o skinny džínách. A hele! Pomaličku zase zužujeme nohavice a snižujeme pas. Možná jsme teď v té ideální době, kdy je vše tolerované a jakýkoliv rozměr nohavice je přijatelný. Ale tohle není jen v módě. Tohle se děje napříč vším.
Jak je to ale se všemi těmi comebacky? Kulturními, filmovými i módními? Stačí se podívat kolem sebe. Vrací se filmy, seriály, hudební skupiny i makeup trendy. Proč nás tolik baví věci, co už byly? A proč čekáme na comebacky s větším nadšením než na něco nového?
Móda: New look byl představený v únoru 1947 a čerpá se z něho doteď
Staré couture kolekce jsou zdrojem inspirace pro značky, které mají za sebou významný archiv. Vidíme to u , nové Balenciagy i v celé nové , která představuje italskou La Famiglia. I John Galliano , že se probere čímkoliv, co nazývají „Zara archivy“.
Siluety v historii těchto módních domů jsou ikonické, stejně jako jejich střihy. Tudíž spíše než úplně zbrusu nové kolekce se značky s významnou minulostí vrací k tomu, co je jim blízké. Má to co dělat s prestiží a heritage mindsetem, který nám tyto luxusní domy prodávají. Navíc, pokud můžeme zabrousit do archivu Christiana Diora, proč bychom z něj nezískali alespoň trochu inspirace?
U vysoké módy se nám prodává tradice a řemeslo. Loewe i Bottega Veneta jsou značky, které byly historicky postavené na . Loewe mělo komplikované střihy, zatímco Bottega svůj ikonický úplet bez loga. Tahle reinterpretace ikonických siluet je tak nějak alfou a omegou toho, co luxusní módní domy představují, a archiv značky funguje jako marketingová výhoda. Protože kdo by nechtěl dropnout „styl, který měla ráda samotná Coco Chanel“?
A pak jsou tu kousky, které balancují na kulturní stránce. Carrie Bradshaw přepadne ozbrojený lupič, který po ní chce její Manolo Blahniks a kabelku. A ona ho opraví: Zbytek už je historie.
Ikonický kousek, který v roce 1997 navrhla Silvia Venturini , se stal jednou z nejslavnějších It bags vůbec. A návrat téhle kabelky v zbrusu novém kabátě pro FW2026 od Maria Grazia Chiuri udělal mnohem větší radost, než jakákoliv nová taška. Ikonické kousky nemusí nic vysvětlovat. Už je známe.
Filmy & TV shows
:aka druhý díl filmu po 20 letech
A sem nepatří jen pokračování po deseti letech jako druhý díl Ďábel nosí Pradu, nový Indiana Jones, připravovaný Shrek nebo Piráti z Karibiku 5. Patří sem i , které všichni dobře známe.
Harry Potter dostává vlastní TV sérii, Disney tvoří live-action verze svých pohádek, Legally Blonde dostalo prequel a She's All That zase mužskou verzi. Nesmíme zapomenout na Bridget Jones, Happy Gilmore nebo Toy Story. Nejde tedy jen o to, že se vrací stejné postavy. Vrací se celé příběhy a světy, které už dobře známe a orientujeme se v nich.
Když studio něco takového vezme znovu do svých spárů, nemusí nás přesvědčovat, proč bychom to měli chtít vidět. Jméno už známe, postavy už známe a často máme k celému příběhu nějaký vztah. Nový film tak nezačíná úplně od nuly.
Hollywood ostatně v posledních letech čím dál častěji sází právě na známé značky. Mezi patří právě pokračování, remaky a projekty postavené na velkých existujících franšízách. A není těžké pochopit proč. Nový příběh je sázka do loterie. U známé story už ale přibližně víme, do čeho investujeme. Ideálním příkladem je nový Spiderman a fakt, že Hugh Jackman asi do Wolverine důchodu nepůjde nikdy. Tyhle filmy nás nemusí seznamovat s něčím novým. Připomínají nám, něco co je už dávno v naší hlavě.
Je tu samozřejmě otázka toho, kdy je tohle „ždímání“ už too much. Sám Tom Holland řekl v , že hledá ideální hranici, kdy bude příběh jeho Spidermana naplněn a kdy bude čas tu masku pověsit na hřebík. Výdělky jsou jedna věc, ale dělat další film jen proto, že může, je věc druhá
Proč nám teda comebacky připadají tak atraktivní?
V beauty nás čeká tenčí obočí, frosted lips a pravděpodobně pár re-releasů produktů, na které jsme už zapomněli. U filmů se budeme držet reunionů a dalších reedic. Všechny naše oblíbené Disney Channel hvězdy se vrátily a zahojily nám dětství. Dospívají oni a dospíváme my.
měli taky comeback, u ho už úplně čekat nemůžeme. A možná právě tady je ten rozdíl mezi comebackem a úplným návratem. Některé věci můžeme zopakovat, jiné už nikdy nebudou stejné.
V módě se koukáme do archivů přesně proto, abychom čerpali inspiraci a použili ikonické kousky with a twist. V Toy Story je záporák iPad a v Camp Rocku nebo v nových Kouzelnících z Waverly mají už nové main characters. Jsou věci, které bychom chtěli přečíst nebo vidět znovu úplně poprvé. Kniha, která nás zničila, show, kterou si spojujeme s konkrétní dobou, nebo písnička, která se nám po nekonečném přehrávání dokola oposlouchala a už nikdy nehitne stejně.
V téhle nostalgii hledáme . Je to něco, co známe, na co máme vzpomínky, ale zároveň i něco, z čeho děláme možná větší deal, než je potřeba. Někdy totiž právě pokračování dají meaning těm prvním dílům. Někdy jsou to ale nové díly, které to speciálno zase odeberou. Možná máme rádi všechny tyhle comebacky právě z důvodu, že udělat něco nového, co nás překvapí je skoro nemožné. A možná nám to vzpomínání jen dělá radost.