HeyFomo Téměř každý druhý by si za volantem přečetl zprávu a každý třetí by jel nad limit. Proč vidíme riziko u ostatních, ale vlastní chování si omlouváme?

Téměř každý druhý by si za volantem přečetl zprávu a každý třetí by jel nad limit. Proč vidíme riziko u ostatních, ale vlastní chování si omlouváme?

Téměř každý druhý by si za volantem přečetl zprávu a každý třetí by jel nad limit. Proč vidíme riziko u ostatních, ale vlastní chování si omlouváme?
Zdroj: Pinterest
Diana Bunděva
20. října 20268:00
Vážné dopravní nehodě nemusí předcházet jen hazard. Stačí běžné rozhodnutí, které si za volantem sami omlouváme a považujeme ho za normální, i přes to, že pravidla většinou známe. Riziko ale vzniká právě ve chvíli, kdy si sami pro sebe vytvoříme výjimku.
Řekl*a sis už někdy během řízení „tady je omezení zbytečné", „mám to pod kontrolou", „jen se rychle podívám" i přesto, že jsi věděl*a , že se jedná o přestupek? O riziku většinou víme, ale když ho podstupujeme my, máme tendenci takové chování často omlouvat. A když to pak praktikuje většina, považujeme takové chování za normální. V roce 2025 však na toto „normální" chování doplatilo 346 životů. Právě na podobné situace upozorňuje nová preventivní kampaň Normální řízení zabíjí České asociace pojišťoven. Slovo „normální“ v názvu kampaně neznamená správné ani bezpečné řízení. Označuje chování, se kterým se řidiči*řidičky běžně setkávají a které si dokážou omluvit konkrétními okolnostmi. 

46 % by si za jízdy přečetlo zprávu, 39 % by jelo nad limit, kdyby tak jelo okolí

Vážné dopravní nehodě nemusí předcházet jen alkohol, agresivní jízda nebo extrémní hazard. Na jejím začátku může být také několik vteřin nepozornosti, malý odstup, pokračování v jízdě navzdory únavě nebo rychlost, která řidiči v konkrétní situaci nenechá dostatek času na reakci. 
Před spuštěním kampaně vznikl reprezentativní výzkum postojů českých řidičů a řidiček. Výsledky ukazují, že řidiči*řidičky pravidla obecně považují za důležitá, ale v konkrétních situacích si jejich porušení dokážou omluvit. V jedné z modelových situací připustilo 46 % respondentů a respondentek, že by si během jízdy přečetli příchozí zprávu na telefonu. Dalších 39 % uvedlo, že by jelo nad povolený limit, pokud by stejně rychle jel také okolní provoz.

Riziko poznáme hned, vlastní chování si ale omlouváme

Výzkum zároveň ukázal rozdíl mezi hodnocením vlastního chování a chování ostatních. Rizikové návyky, jako je používání telefonu, nedodržování bezpečného odstupu, nepoužívání směrových světel nebo překračování rychlosti, připisují řidiči a řidičky častěji ostatním než sobě.
Průměrné hodnocení na použité škále ukazují následující výsledky (nejedná se o procenta):
  • používání mobilu - 3,03 u ostatních, 1,53 při vlastním jednání
  • nedodržování odstupu - 3,37 u ostatních, 1,95 při vlastním jednání
  • předjíždění v zákazu - 2,78 u ostatních, 1,39 při vlastním jednání
  • nepoužívání blinkrů - 2,86 u ostatních, 1,49 při vlastním jednání
  • agresivní chování - 2,63 u ostatních, 1,39 při vlastním jednání
  • mírné překračování rychlosti - 3,54 u ostatních, 2,58 při vlastním jednání
Celkem 61 % respondentů a respondentek považuje za největší problém ostatní řidiče a největší rozdíl ve vnímání vlastního chování a ostatních pozorujeme u používání mobilu. Tedy stejné jednání u druhého označíme za přestupek, u sebe pro něj častěji hledáme důvod nebo výjimku. Riziko ale začíná právě tam, kde své chování přestaneme vnímat jako rizikové.

Proč si děláme výjimky?

Mezi nejčastější výmluvy řidičů a řidiček patří „tady je omezení zbytečné", „dělám to bezpečně", „spěchám", „dělají to všichni", „stejně mě nechytí". Podle dat uvedlo 55 % respondentů a respondentek jako důvod porušení pravidel pocit řidičů*řidiček, že mají situaci pod kontrolou. Polovina respondentů a respondentek pak říká, že řidiči*řidičky nevnímají dané jednání jako nebezpečné. Spěch zmínilo 39 % a normalizaci chování 28 %. 
zdroj: facebook/ @ Feral Neurodivergent Raging Meme Posting
Zvykli jsme si normalizovat chování za volantem, o kterém přitom víme, že je nebezpečné. Řidiči většinou dobře poznají riziko u ostatních, ale když stejné chování dělají sami, snadno si ho ospravedlní – spěchem, situací na silnici nebo pocitem, že to mají pod kontrolou. U ostatních vidíme přestupek, u sebe okolnost. A právě tenhle rozdíl v tom, jak posuzujeme sebe a ostatní pomáhá z rizikového chování dělat něco, co považujeme za normální. Chybí nám sebereflexe, a to chceme změnit.
Jan Matoušek, výkonný ředitel České asociace pojišťoven
Učíme se od sebe navzájem a když 20 až 25 % populace začne jednat jinak, zbytek společnosti se začne přizpůsobovat a toto chování se stane normou

Typologie řidičů – jaký řidič jsi ty?

Největší skupina respondentů a respondentek se popsala jako opatrní řidiči*řidičky dodržující pravidla. Druhou největší skupinu tvoří přizpůsobiví řidiči*řidičky, kteří se řídí aktuální situací a chováním ostatních. Výrazná je také skupina dynamických řidičů*řidiček preferujících plynulou jízdu i za cenu porušení pravidel. 
  • opatrný*á: dodržující pravidla (34%)
  • přizpůsobivý*á: řídící se situací a chováním ostatních (23,1%)
  • dynamický*á: preferuje plynulou jízdu i za cenu porušení pravidel (14,3%)
  • zkušený*á: ohleduplný*á (13,3%)
  • sebejistý*á: má řízení pod kontrolou (8,7%)
  • nejistý*á: opatrný*á z obavy (3,7%)
  • netrpělivý*á: vyžadující tempo provozu (2,1%)
  • asertivní: prosazující se v provozu (0,3%)

Kdy jde skutečně o riziko?

Výzkum ukazuje, že řidiči a řidičky rozlišují mezi jednáním, které považují za drobný prohřešek, a situacemi vnímanými jako vysoce nebezpečné. Nižší vnímané riziko může podporovat normalizaci některých návyků, zejména u mírného překračování rychlosti, jízdy v pruzích, odstupu nebo blinkrů. 
Policejní statistiky za rok 2025 zároveň ukazují, že běžně podceňované chyby mají v nehodovosti významný podíl. Při nehodách, kdy se řidič*řidička plně nevěnoval*a řízení, zemřelo 62 lidí. Nepřiměřená nebo nepřizpůsobená rychlost byla spojena se 124 usmrcenými, nedání přednosti s 58 a přejetí do protisměru se 49 usmrcenými. 
Respondenti a respondentky na škále 1 až 10 silně souhlasili s tím, že pravidla jsou důležitá pro pořádek a bezpečnost (8,08) a že je důležité je dodržovat. Zároveň se objevila racionalizace, že v dnešním provozu je obtížné dodržovat vše do puntíku bez pocitu, že člověk brzdí ostatní (6,01). 
zdroj: ČAP

Co z toho plyne pro řidiče?

Nehoda často nezačíná výjimečným excesem, ale ztrátou času a prostoru pro reakci. Stačí se plně nevěnovat řízení, jet nepřiměřenou rychlostí, nedržet dostatečný odstup či překonávat únavu a už se ocitneme v dopravní nehodě, která může mít na starost i lidské životy.
Dohled a sankce jsou nutné, změna společenské normy je stejně důležitá. Bezpečná jízda začíná ve chvíli, kdy si řidič*řidička přestane říkat „tohle ještě zvládnu“.

Doporučujeme

Články z jiných titulů