Recenze: Hokum - po tomhle hororu se neubytuješ v hotelu, a určitě ne v Irsku
Honza Vohralík
13. května 20266:00
Tajemný irský hotel, osamělý spisovatel, zmizelá recepční a uzavřené novomanželské suite. Co se asi tak může pokazit?
Jestli někdo poslední dobou fakt dává na zadek artsy A24 hororům, tak je to společnost Neon, která v poslední době produkuje plno kvalitních hororových podívaných. Napadá mě třeba Longlegs nebo Keeper, a nově by tvou pozornost určitě měl mít i horor se zvláštním názvem - Hokum.
Pokud tě zajímá, co tohle slovíčko znamená, tak je to zkrátka „nesmysl,“ ale na tomhle filmu nic nesmyslného není. Stojí za ním irský scenárista a režisér Damian McCarthy. Ten už natočil dva uznávané horory Caveat a Oddity, ten druhý z nich je často na seznamech nejlepších 2020s hororů. Jestli mají jeho filmy něco společného, tak je to to, že se většinou hledá (v nejen irském) folklóru, ale že je jejich režisér Ir je patrné i z toho, že většinou řeší témata spjaté s katolictvím - jako vina a trest. A právě folklorní horory jsou za mě něco, co se skvěle vymezuje mainstreamové hollywoodské tvorbě a začíná mě čím dál tím více bavit.
Tohle je první horor, do kterého se mu podařilo zlákat hollywoodskou hvězdu, což mu přidává právem na pozornosti. Jako svojí hlavní postavu si McCarthy vybral Adam Scotta, který je známý hlavně z televizních produkcí jako mega úspěšných Big Little Lies nebo Severance.
Scott tu překvapivě hraje velmi nepříjemnou a nesympatickou postavu, což je pro něj nová a zajímavá dynamika. Jeho protagonista je životem otrávený a nevrlý spisovatel, který jede pátrat po stopách svých rodičů na hotel do Irska. V tom byli jeho rodiče ubytování na svatební cestě. Když dorazí, zjistí, že tu ale mnohé nehraje a touha po zvědavosti ho dožene do velkých problémů, když začne na vlastní pěst vyšetřovat zmizení jedné z recepčních. A Scott naprosto skvěle hraje tuhle postavu zřejmě inspirovanou Stephen Kingem, i v momentech, kdy se bojí, kdy se topí v lítosti a kdy je zkrátka na facku.
Mimo to mě na Hokum baví, že je strašidelný ze všech směrů. Ať už v příběhu, kde nesází jen na nadpřirozené zlo, ale mísí svůj příběh i zkrátka se zlými lidmi. Tak už ve stylu filmu, který tě straší ze všech směrů. Většinou se opírá hlavně o napětí a nepříjemnou atmosféru, které by se daly krájet. Ale efektivně využívá taky děsivé prvky (počasí, hotel, zvířata) a jump scares, kterých není mnoho, ale když jsou, tak fungují. O zvucích a hudbě, které vydává starý hotel, už ani nemluvě.
McCarthy tu vyloženě cíleně jde po atmosféře, nad šokujícími scénami, zobrazením nadpřirozených monster, nebo čekohokoliv jiného. A tohle rozhodnutí ve finále velmi dobře funguje. Pomáhá tomu zručná kamera Colma Hogana, ale taky nádherná gloomy krajina irského West Corku, kde se točilo.
Celkově to není asi horor, který si zapamatuju za pár let, nebo ke kterému se budu vracet. Ale je to určitě nadprůměrný přídavek do haunted house subžánru, který dobře oživuje skrze atmosféru natahanou z folklóru, zlé postavy a dobře načasované šoky a twisty pro diváka.