Proč už jen "MADE IN ITALY" nestačí? Ztrácí tohle označení význam?
Zdroj: Pinterest/ se svolením @ Etsy
Kateřina Vášová
2. září 202614:00
Made in Italy bylo odjakživa punc kvality. Tak co se změnilo?
Když jsem byla malá, kvalitní věci měly často jednoduchou nálepku: Made in Italy. Tak nějak v opozici k těm, na kterých stálo Made in China. Italská káva, zmrzlina, kůže i móda byly automaticky něco víc. Byly symbolem kvality, tradice a řemesla. A také celé té romantické představy, že Italové to zkrátka dělají lépe. S láskou. S vášní. Piano piano. Na všechno je čas a na dobré věci obzvlášť.
Není divu, že italská kuchyně patří mezi ty nejoblíbenější na světě. A už vůbec není divu, že italština zní i při obyčejné objednávce espressa, jako by šlo o vyznání lásky.
Dolce far niente stále platí, ale jen štítek na zboží nestačí.
Budu mít pro italskou kulturu vždycky slabost. Možná nás automaticky přitahuje právě proto, že je v mnoha případech opačná té naší. Spontánní. Nesmím zapomenout ani na tvrzení, které ti dříve nebo později řekne snad každý italský muž, který se někoho snaží sbalit: „Udělám ti tu nejlepší carbonaru.“
Na Itálii je prostě něco romantického. Zároveň ale taky velmi luxusního, vzhledem k tomu, že z ní pramení velké módní značky. Gucci. Bottega Veneta. Prada. Versace. A mnoho dalších. Tenhle punc a v dnešní době marketingový tah ale začíná pomalinku praskat.
Niché značky, niche parfémy, niche hudba, niche restaurace, niche koníčky. Zdá se, že slovo niche dnes najdeme úplně všude. A stejně jako jsme kdysi chtěli, aby naše kabelka, boty nebo kávovar měly na sobě Made in Italy, dnes chceme, aby měly nálepku niche. Ale není náhodou to pravé Made in Italy taky niché?
Podle statistik se z toho možná ta menšina stává.
Made in Italy totiž není jen hezká fráze, kterou někdo vytiskne na štítek. Je to označení původu, které stojí na celém výrobním ekosystému: na továrnách, malých dílnách, rodinných podnicích a na lidech, kteří konkrétní řemeslo umějí a předávají ho dál. Dělají ho původním způsobem, spotřebovávají kvalitní materiál do posledního kousku. A právě tenhle svět se pomalu zmenšuje.
Luxusní zboží staví na konceptu řemesla, zatímco lidé, kteří za tím zbožím stojí, bojují o to, aby si továrny udrželi.
V prvních třech čtvrtletích roku 2024 v Itálii více než 2 000 továren vyrábějících oblečení, textil a kožené zboží. Mezi lety 2010 a 2023 se pak počet registrovaných firem v těchto odvětvích snížil o 27 %. Tudíž, lidí, kteří to pravé italské řemeslo ovládají a znají tradiční postupy práce, ubývá. Přitom ale na jejich práci stojí největší část trhu s italským luxusním zbožím.
Podle článku zveřejněného , pod touhle kolonkou prodáváme a odůvodňujeme cenu kabelky za několik tisíc euro, zároveň, ale děláme všechno proto, aby dodavatelé bojovali o svoje živobytí. světové produkce luxusního oblečení a kožené galanterie. Luxusní nákupní třídy mění své vitríny, nasvědčují kabelky, rukavice a další zboží a dávají mu co největší auru. Na druhé straně je pracující třída, která čelí rostoucím nákladům, nedostatku kvalifikovaných pracovníků a tlaku značek na co nejnižší ceny. Luxusní domy přitom v posledních letech zdražovaly rychleji než inflace. Opravdu v téhle době prodáváme italské řemeslo jako jeden z hlavních důvodů, proč má luxusní kabelka stát několik tisíc eur, zatímco samotní lidé, kteří ji vyrábějí, bojují o přežití?
Ještě komplikovanější je, že pod tlakem na cenu v Itálii vyrostla i síť levnějších výrobců, často fungujících v šedé ekonomice (Šedá ekonomika je část ekonomiky, která funguje mimo oficiální pravidla nebo evidenci, ale sama o sobě nemusí být vždy úplně nelegální). A právě tady se romantická představa Made in Italy začíná rozpadat už skoro úplně. v posledních letech spojilo dodavatelské řetězce některých velkých luxusních značek včetně Dioru a Armaniho s dílnami, kde nebyly podmínky pro pracovníky spravedlivé. Obě správy však byly v roce 2025 zrušeny poté, co firmy přijaly nápravná opatření.
Tourist trap sh*t.
Představ si, že odletíš do Florencie, Říma, na Sicílii, do Kalábrie nebo Neapole. Procházíš se kouzelnými malými uličkami, nasáváš atmosféru a na hlavním bulváru potkáš malý krámek plný kožených kabelek. Italská kůže. Ruční výroba. Made in Italy.
Americký sen v době Euro Summer. Na sociálních sítích sdílíš svůj speciální úlovek. Je to něco výjimečného. Něco autentického. Až na to, že vůbec.
Samozřejmě, že v Itálii stále najdeme řemeslné dílny, které leather goods vyrábějí tradičně z kvalitní, pevné kůže a způsobem, který se za posledních dvacet let téměř nezměnil. Jenže takové výrobky obvykle nestojí dvacet eur.
Levné kožené kabelky, které najdeš v turistických obchodech a stáncích po celé Itálii, tak představují úplně jinou část trhu. A právě tady se začíná ukazovat další problém označení Made in Italy. Stejná nálepka, která má odkazovat na staletou tradici, řemeslo a kvalitu, se může stát jen dalším nástrojem, jak tenhle příběh prodat co největšímu počtu turistů.
Důležitý je taky fakt, že v Itálii platí pojem "" aka něco, co dovoluje vzít produkt z jiné země, přidat na něj třeba zip a vyhodnotit to jako Made in Italy. Bez toho, aniž by byl produkt celý zhotoven v Itálii.
Možná tedy není problém v tom, že by Made in Italy přestalo existovat. Problém je, že jsme ho začali používat jako zkratku pro všechno, co chceme, aby Itálie představovala. Kvalitu, řemeslo, tradici, krásu, vášeň. A když se z něčeho stane tak silný symbol, dříve nebo později se najdou lidé, kteří ho začnou prodávat bez jeho skutečného obsahu.