Zajímají tě lidé, kteří stojí za módním průmyslem? Jsi tu správně. A neboj, Law Roach tu není, i když je to bezpochyby umělec.
Vždycky mluvíme o návrhářích a návrhářkách, značkách a kolekcích na jaro/léto nebo podzim/zimu. Řešíme kontroverze kolem Johna Galliana, oplakáváme Anthonyho Vaccarella v YSL a žasneme nad Jonathanem Andersonem. A to je dobře. Když se totiž řekne móda, máme tendenci vidět především její pozlátko. To krásné, blýskavé, blesky fotoaparátů, stylingové bohy, reference na umění a archivní kolekce, ke kterým se návrháři a návrhářky neustále vracejí. Vidíme řemeslo, ruce, které opracovávají kůži tak dlouho, až na první dotek poznají její kvalitu. Vidíme kreativní vize, modelky na molech a celebrity na červených kobercích. Nebo nekonečné hauly na Instagramu a TikToku.
Jenže módní průmysl je mnohem větší než to, co se nám dostane před oči. Za tím, kdo v módě udává trendy, dává šanci novým tvářím, buduje image značek a zná každého, kdo v tomhle průmyslu něco znamená, stojí spousta dalších lidí. Editoři a editorky, stylisté a stylistky, casting ředitelé a ředitelky, kreativci nebo PR stratégové. Často o nich tolik nemluvíme, přesto mají na podobu současné módy obrovský vliv. A tak jsem si řekla, že ti některé z nich představím.
Edward Enninful
- ten, co změnil Vogue
O Edwardu Enninfulovi jsem poprvé slyšela v roce 2019, když jsem si koupila zářijové vydání britského Vogue, které hostovsky editovala Meghan Markle. Obálku fotografoval Peter Lindbergh, a právě to byl důvod, proč jsem po časopisu sáhla. Tehdy jsem ještě netušila, jak výraznou osobností Edward Enninful v módním průmyslu je.
Zdroj: Pinterest/ se svolením @british_vogue
Svou kariéru začal už v osmnácti letech jako módní editor britského magazínu i-D, čímž se stal jedním z nejmladších editorů v historii významných mezinárodních módních titulů. Předtím se krátce věnoval modelingu, do kterého ho v šestnácti letech objevili ve vlaku, a pracoval jako asistent stylistů. Později působil také ve Vogue Italia a americkém W Magazine.
V roce 2017 se stal šéfredaktorem britského Vogue jako první muž v historii této pozice. Jeho vize byla jasná: móda má být inkluzivnější a reprezentovat mnohem širší spektrum lidí i pohledů na svět. Pod jeho vedením se na obálkách objevovaly osobnosti jako Rihanna, Naomi Campbell nebo Oprah Winfrey. Právě tohle zářijové číslo bylo v jeho práci velkou událostí. Obálka s 15 významnými ženami, které vybrala Meghan Markle.
Následovalo jmenování prvním evropským editorial directorem Vogue v roce 2020, pod jehož vedení spadaly také edice ve Francii, Německu, Španělsku a Itálii. V roce 2023 oznámil přechod do globální poradní role. Jeho přínos módnímu průmyslu ocenila také britská královská rodina, když mu udělila titul OBE za zásluhy o diverzitu v módě.
Lotta Volkova – You cannot spell Demna without Lotta
You cannot spell Demna at Balenciaga without Lotta Volkova. Jejich spolupráce totiž definovala jednu z nejvýraznějších estetických kapitol současné módy. Ačkoliv je Demna bezpochyby kontroverzní osobností, do módního světa se zapsal jako návrhář, který dokázal zpochybnit zažité představy o luxusu, kráse i samotném fungování módního domu. Lotta Volkova přitom nebyla jen stylistkou stojící v pozadí. Lotta byla jednou z klíčových osobností, které jeho vizi pomohly přetavit do vizuální identity, již dnes s jeho tvorbou neodmyslitelně spojujeme. Sama se ale nepodílela na kontroverzní kampani Balenciagy s plyšovými medvědy, která v roce 2022 vyvolala (opodstatněně) skandál.
Do módního průmyslu se dostala nejprve jako návrhářka. V roce 2004 založila vlastní post-punkovou značku Lotta Skeletrix, která se dostala i do londýnského Dover Street Market. Právě tam se setkala s Rei Kawakubo. V roce 2007 se přestěhovala do Paříže a postupně přesedlala od navrhování ke stylingu. Jednu z prvních zakázek na focení dostala od německé fotografky Ellen von Unwerth a její kariéra se začala rychle rozvíjet.
Zásadní se pro ni stala spolupráce s Demnou Gvasaliou. Podílela se na kreativní vizi Vetements, Goshy Rubchinskiyho i Balenciagy, kde měla na starosti nejen styling, ale také casting a konzultace ke kolekcím. Její rukopis vychází z post-sovětské street culture, punku a fetish estetiky. Typické jsou pro něj nečekané kombinace, narušené proporce a oblečení, které na první pohled nemusí dávat smysl, ale dohromady vytváří nezaměnitelný celek.
Od roku 2020 navíc působí jako stylingová konzultantka Miu Miu, kde spolupracuje s Miucciou Prada na přehlídkách a kampaních. Vedle toho tvořila editoriály pro magazíny jako Dazed, i-D, System nebo Re-Edition a sama se opakovaně objevovala také na přehlídkových molech Vetements.
Ashley Brokaw – ta, která hledá tváře módního průmyslu
Můžeš mít sebekrásnější oblečení a styling, ale jak důležitá je vlastně tvář? Zásadní. Představ si Kmotra bez Al Pacina, Roberta De Nira nebo Marlona Branda. Marvel universe bez Roberta Downeyho Jr. nebo Oppenheimera bez Cilliana Murphyho. Casting directoři jsou ti, kteří pomáhají naplnit vizi režiséra a najít pro ni ty správné tváře. A úplně stejně to funguje i v módě. Hledají nové osobnosti, rozpoznávají potenciál a rozhodují o tom, kdo dostane příležitost stát se součástí módního příběhu.Ashley Brokaw je v tomhle oboru opravdový pojem.
Svou kariéru začínala jako produkční asistentka fotografa Bruce Webera. V roce 2005 si v New Yorku založila vlastní castingovou agenturu a postupně vybudovala klientské portfolio, ve kterém najdeme značky jako Prada, Miu Miu, Loewe, The Row, Proenza Schouler nebo Louis Vuitton. Dlouhodobě spolupracovala také s Nicolasem Ghesquièrem, který ji označil za „nebojácnou lovkyni“.
Spolupracovala s fotografy jako Steven Meisel, David Sims nebo Patrick Demarchelier a podílela se na editoriálech pro Vogue, Vanity Fair či Interview. Její schopnost rozpoznat potenciál v nových tvářích oceňují i samotní návrháři.
Má cit pro lidské bytosti, jaký nikdo jiný nemá. Dokáže vsadit na novou tvář tak, jak by si žádný jiný casting director netroufl.
Jonathan Anderson pro
A právě v tom spočívá její síla. Nehledá pouze modelky, které odpovídají aktuálním představám o kráse, ale osobnosti, které mají potenciál změnit to, jak se na krásu díváme.
Lena Knappová –ta, co zná zákulisí módních přehlídek
V zákulisí módních přehlídek je jako doma. V lednu nám poskytla rozhovor a letos její tvorbu představovala také Moravská galerie v Brně prostřednictvím výstavy I’ll do my own lashes. Už samotný název, v překladu „Své řasy si udělám sama“, dokonale vystihuje svět, který Lena Knappová fotografuje. Intimní, syrový a plný momentů, které se odehrávají mimo zraky publika.
Název výstavy vychází z věty, kterou Lena slýchá v zákulisí módních přehlídek, kde pravidelně fotografuje. Jen pár minut před vstupem na molo zachycuje modelky obklopené týmy make-up artistů, hairstylistů a asistentů. Právě v tomhle řízeném chaosu hledá intimní momenty, drobná gesta a situace, které běžnému divákovi zůstávají skryté. „I’ll do my own lashes“ zazní ve chvíli, kdy si modelka chce natočit řasy sama. I v prostoru, kde se o její vzhled stará celý tým lidí, si tak ponechává kontrolu alespoň nad jednou drobností.
Rozhovor s Lenou:
Alexandre de Betak – ten, co tvoří módní přehlídky
Jako poslední jméno jsem si připravila někoho, kdo má defilé zaryté v paměti a přesně ví, kdy přijde ten správný moment. Alexandre de Betak patří mezi nejvýraznější producenty módních show. Za více než třicet let kariéry jich má na kontě přes 1 500 a spolupracoval s módními domy jako Dior, Saint Laurent, Jacquemus nebo Hermès. Jeho práce ale nespočívá jen v produkci samotné show. Dokáže vytvořit celý svět, ve kterém se propojuje scénografie, architektura, světlo a umění.
Jeho vztah k vizuální tvorbě začal už v dětství, kdy mu dědeček daroval první fotoaparát Kodak Instamatic 127. Fotografování ho okamžitě nadchlo, ale jak později přiznal v rozhovoru pro The Business of Fashion, na kariéru fotografa byl příliš netrpělivý.
Jednou z jeho nejvýraznějších spoluprací je bezpochyby Jacquemus. V roce 2019 připravil pro značku dnes už ikonickou růžovou runway uprostřed levandulových polí v Provence. A ta růžová, byla i z důvodu enviromentálního řešení. O rok později následovala přehlídka v obilném poli. Jeho módní show na mě totiž vždycky působí spíš jako performativní umění než jako klasická prezentace nové kolekce.
Přišel jsem s úplným opakem toho, na co byli lidé do té doby zvyklí. Snažil jsem se vytvářet show, které jsou rychlé, kompaktní, energické a minimalistické v tom, kolik sdělení do nich vložíte.
Alexandre de Betak pro Bussines of Fashion
V posledních letech svou tvorbu rozšířil také o umění, interiérový design a architekturu. Nadále se věnuje práci se světlem, prostorem a atmosférou, které jsou ostatně nedílnou součástí jeho dosavadní tvorby.