Můj trip na couture week do Paříže byl skvělý i navzdory vedru
Osobní archiv Adély Švehlíkové
Adéla Švehlíková
13. července 202614:00
Adéla in Paris je zpátky po třech měsících. Tentokrát doslova horko těžko vzdorovala tamním podmínkám, které se těsně blížily hranici 40 stupňů Celsia. Všechen pain z toho vedra ale vykoupil naprosto breathtaking zážitek z Paris Haute Couture Weeku. Tak si o tom pojďme promluvit…
Zase se mi poštěstilo podívat se do mého ultimate fav města a spojit cestu s pařížským couture weekem, který zrovna probíhal. Pro ty, co nevědí: couture week se od běžného fashion weeku liší tím, že představuje takzvanou vysokou krejčovinu. Označení haute couture je právně chráněné, uděluje ho francouzská Fédération de la Haute Couture et de la Mode a dům musí splnit přísná kritéria. Nejde tedy o ready to wear, o konfekci, což se projevuje i na podobě oděvů (potažmo šperků). Ty se blíží spíš uměleckým dílům, za kterými stojí stovky hodin ruční práce.
Takže ano, vidět tohle na vlastní oči byl pro mě snad ještě větší deal než ready to wear před čtvrt rokem
Měla jsem invite na re-see kolekce Dior Fall Winter 2026-2027 Haute Couture od Jonathana Andersona hned den po show, která se konala v pařížském Musée Rodin.
Část kolekce byla k vidění v Dior showroomu přímo v centru, kam jsem zamířila hned zrána. Skoro hned u vstupu do budovy jsem uviděla první piece, který připomínal spíš bronzovou sochu než šaty. Není se čemu divit. Jonathan v kolekci vycházel hlavně z díla americké sochařky Lyndy Benglis, které se do oděvů propsalo přes uzlení a tvarování plisovaného materiálu.
Dál mě naprosto okouzlila preciznost barevných květinových a korálkových výšivek, které kromě oděvů zdobily i kabelky a boty. Právě technika, květinové motivy i barevnost odkazovaly k prostředí Ahmadábádu a Santa Fe v Novém Mexiku, ke který má sochařka dlouholetý vztah.
Budu se sice opakovat (pokud jsi četl*a můj předchozí článek z fashion weeku), ale jako ex studentka designu oděvu jsem nikdy nic tak zpracovaného ani zdaleka neviděla.
Každý detail je dotažený tak dokonale, že i závěsy u oken jsou nastavené tak, aby světlo padlo na tu správnou část lesklého materiálu a vznikl naprosto nepopsatelný efekt.
V horním patře vily jsem se dokonce podívala na Diorissima High Jewelry kolekci pod vedením Victoire de Castellane, které nastavily novou laťku v tom, jaký zásnubní prsten a další doplňky budu očekávat od svého partnera. ;)
O pár hodin později jsem se z vily přesunula do Palais de Tokyo (to je to místo, kde má Rick Owens většinu svých přehlídek), muzejní budovy kousek od Eiffelovky. Tam čekala vystavená kolekce Dior Cruise 2027, na kterou jsem taky měla pozvání.
Na rozdíl od couture šlo u Cruise 2027 o ready to wear kolekci, která vycházela z dlouholetého vztahu Dioru k Hollywoodu. Jedním z východisek se stal kabátek z Haute Couture S/S 1949, který nosila Marlene Dietrich ve filmu Alfreda Hitchcocka Strach z jeviště. Druhým odkazem byla sluncovka kalifornská, neboli Californian poppy.
Teď trochu unhinged přirovnání, ale ty květinové aplikace vycházející ze sluncovky mi evokovaly zdobení koní na Jízdě králů ve Vlčnově, kde jsem pravidelně trávila dětství, hehe.
Zdroj: Luděk Ovesný / MFDNES + LN / Profimedia
Jinak…
V porovnání s couture měly oděvy podstatně uvolněnější ráz. Nejspíš to tak na mě působilo i díky industriálnímu a prosvětlenějšímu interiéru Palais de Tokyo. Ten se ale ke kabátkům s roztřepenými kraji, funky čelenkám a pyžamovým siluetám hodil obviously víc než ta městská vila s vystavenou haute couture kolekcí.
Ano, tohle všechno se dělo v jednom dni, a to pořád nekončím.
Odsud jsem rovnou zamířila do zmiňovaného Musée Rodin, kde byla vystavená druhá část haute couture kolekce včetně soch od samotné Lyndy Benglis a archivních modelů Dior.
Abych byla konkrétní, celý set přehlídky byl za muzeem, v jeho zahradách. Šlo o dlouhý otevřený pavilon, jehož zrcadlový a leštěný povrch vytvářel iluzi nekonečného prostoru. Mezi oděvy a sochami stálo taky kapradí, které se v kolekci opakovalo jako motiv.
Vzhledem k tomu, že jsem druhý den letěla zpátky do Česka, nezbyl prostor na žádné fun aktivity. Takže jsem si doplňující kulturu kompenzovala editováním fotek a videí z předchozího dne a mňaminkami v Joe & The Juice, The French Bastards, Copains nebo La Taverne De ZHAO, yk.
Bylo to skvělý a já jsem ultra grateful, ale příště prosím aspoň klimatizaci v metru!