Megan Thee Stallion, IShowSpeed a ukřižovaný CEO Netflixu. Proč je teď anime tak populární?
Tereza Štěpánková
16. dubna 20268:00
Je rok 2026 a ty narazíš na příspěvek oficiálního účtu Netflixu, jehož comment sekce je zaspamovaná obrázky jejich ukřižovaného CEO a věty „Nikoho nezajímá tahle random věc, dejte nám Steel Ball Run.“ IShowSpeed a Megan Thee Stallion cosplayují random animované postavičky a fast food řetězce dávají figurky a speciální edice UNO karet do dětských měníček. A ty nevíš, co se to děje a proč je to najednou všude. Don't worry, darling, trochu ti to osvětlím.
Když se řekne anime, tak si vybavíš Pokémony a možná ještě Naruta. Je to ale obrovská komunita, která tu byla, je a ještě dlouho bude a v dnešní době je to taky skvělá case study na to, jak fungují fandomy a jak se občas věci vrací do středu pozornosti v úplně jiném světle. Anime teď má svůj moment i ve více mainstreamové popkulturní sféře Západu a už se to děje nějakou chvíli. Kde se ale odehrál ten shift z geekovské aktivity, za kterou by se ti na základce všichni vysmáli, do poměrně prestižní zábavy, která začíná být zase cool?
Kapitalismus
Tohle by nikdo neuhodl, ale když nevíš, tak jsou odpověď vždycky peníze. Korporace přišly na to, že se na fandomech a niche komunitách dá skvěle vydělávat. Když se rozhlédneš kolem sebe, zjistíš, že si anime pomalu hledá cestu do více a více kulturních ale i komerčních aspektů - Netflix si pod křídla bere major live action adaptace jako je One Piece, do katalogu nasazuje série jako je My Hero Academia nebo Jujutsu Kaisen a poměrně velké brandy dělají jednu Naruto spolupráci za druhou.
Anime je všude od módy po jídlo. McDonalds letos udělal collab s UNO kartami, Borutem (spin off Naruta), MHA a Spy X Family, minulý rok to zas byl Burger King s Naruto figurkami. Anime využívají i high fashion brandy - třeba Loewe a Studio Ghibli collab, Coach x Naruto, Gucci x Doraemon nebo Crocs a Dragon Ball Z. Propojení popkultury se spotřebním zbožím prostě vždycky funguje. Lidi mají rádi , rádi sbírají věci a rádi si kupují exkluzivní collabs, zvlášť, když se zrovna spojí jejich oblíbené anime s oblíbenou značkou.
Pak je tady i , který z anime udělal dostupnější žánr pro běžné diváctvo, jelikož ho přirozeně zařadil mezi známé západní seriály a filmy a diváci*divačky tak už nemuseli řešit poplatky za speciální stránky jako třeba Cruchyroll. Anime přišlo za nimi, místo toho, aby oni museli chodit za ním.
Taky v tom pomohla pandemie, kdy jsme byli všichni zavření doma a neměli jsme, co dělat. Anime sektor zaznamenal velký v roce 2021 a v roce 2022 dosáhl domácí trh objemu 2,92 bilionu jenů, což je více než oproti dekádě předtím, a zahraniční nárůst byl skoro šestinásobný.
Permission to dance
Anime vyzdvihují i celebrity. Megan Thee Stallion je dlouholetá fanynka anime a nijak se tím netají. Zmiňuje ho v hudbě, dělá cosplaye, vytvořila vlastní anime sérii a je na ní vidět, že jde o upřímný zájem - což je něco, co může ostatní inspirovat k tomu stejnému nebo navnadit ostatní, aby se do fandomu přidali. Je to taková - když někdo slavný něco dělá, máme větší tendenci to vnímat v pozitivním světle, protože to přichází z určité pozice autority.
Je to taky jedna z věcí, která pomohla otočit ten infamous weeb nerdy narativ, který okolo anime a jeho fanoušků a fanynek dlouho panoval. Teď ho mají rádi cool lidi, takže je to celkově cool a máme tak povoleno to mít jako koníček, aniž bychom se za to museli stydět.
Megan navíc není jediná. Robin Williams měl rád Neon Genesis Evangelion, Kanye West miluje Akiru, Zara Larsson nebo Avril Lavigne zase One Piece, bývalá americká wrestlerka Ronda Rousey řekla, že Vegeta z Dragon Ball Z je její celebs crush a do kruhu anime fans můžeš počítat i Megan Fox, Hayley Williams, Jamie Lee Curtis, Quentina Tarantina nebo řadu sportovců a sportovkyň - třeba Noah Lylese.
Fun fact: Nolanův film Inception je poměrně hodně inspirovaný anime filmem Paprika. Like, hooodně inspirovaný. Blueprint behaviour.
Internet, TikTok a meme culture
Největší roli v tom má samozřejmě internet, online komunita fanoušků a fanynek a memy. Anime a memy jsou dvě sféry, které se navzájem dokonale krmí a doplňují a spousta legendárních memes vznikla právě díky anime.
Tenhle shift ale nezačal během pandemie na TikToku, jeden ze zásadních internetových momentů proběhl před deseti lety na YouTube, když youtubeři RDCworld udělali sérii When People Take Anime Too Far. Tahle dneska už naprosto legendární videa zařídila dvě věci - specifický typ anime sketchů, který je extrémně populární i dneska, především na TikToku, a renesanci anime v rámci černošské komunity, která je zase často hlavní americké a tím pádem i západní kultury. RDCworld se navíc povedla ještě jedna skvělá věc - spojit fanoušky*ky anime, sportu, hudby a popkultury do jedné komunity.
Ale zpátky k TikToku. Stejně jako anime zpřístupnil streaming, má na tom podíl i short form obsah. Na půlhodinová videa se nikomu koukat nechce, pokud ho vyloženě na první dobrou nezaujmou, ale na půlminutový edit s banger songem, který ti zrovna přistál na FYP, se už podíváš spíš. Je to easy, přístupné a opět to propojuje víc kulturních sfér dohromady. Skvělý případ je například kapela Bring Me The Horizon, která postuje anime edity s jejich songy na jejich oficiální účet nebo song The Largest od BigXthaPlug, který TikTok editoři a editorky naprosto milují.
Edity, trendy, soundy, memy a populární reference mají schopnost cokoliv rozšířit všude rychlostí blesku, anime nevyjímaje. Když to spojíš s celebritami, které ukazují, že už je to společensky přijatelné a spolupracemi s velkými brandy, je to perfect storm.
One Piece effect
Minulý rok se po celém světě rozhořely protivládní Gen Z protesty. Ukázaly nejenom, že když Gen Z chce, tak toho vlastně dokáže dost změnit, ale taky to, že anime berou jako symbol osobních morálních hodnot a revoluce - což jednoznačně vede pirátská série One Piece.
Jde ale i o víc feel good věci. Lékaři bez hranic se před pár týdny taky spojili s One Piece a oznámili, že Tony Tony Chopper je jejich oficiální podporovatel a součást týmu (I'm literally crying). Jsou to věci jako tyhle, které ukazují, že anime nejsou jenom 2D seriály pro děti, ale rezonují i v reálném životě.
Vzestup a pád subkultur
Těch důvodů by se pár ještě našlo. Popularitě pomáhá i fakt, že teď vychází opravdu skvělé série, jako je třeba Jujutsu Kaisen (což je taky extrémně hluboká meme studnice), Gachiakuta nebo Witch Hat Atelier, a kina promítají anime celovečeráky, čímž je taky dostávají do popředí.
Jde ale i o celkový vzrůst subkultur, který vychází z touhy mladých lidí někam patřit. Nedávno jsem v článku o analog trendu mluvila o tom, že Gen Z je obsessed s tím být cool a s budováním identity a že účast v subkulturách je zaručený způsob, jak tu identitu získat (i když je to třeba jenom póza). Je to ale trochu had požírající vlastní ocas - na jednu stranu je skvělý, že si niche komunity získávají víc fanoušků a fanynek, na druhou stranu se tím stávají víc mainstream, což jejich podstatu kinda ničí.
Z mainstreamových věcí se často stávají komodity. Převezmou je korporace a vytěží z nich, co nejvíc to jde. Tím se často ale vyždímají, a co z minulé subkultury zbyde je jenom její naředěná podoba, která většinou ztrácí svůj hlavní point, asi jako když se komodifikovala grunge móda.
Tím chci říct, že i anime je pořád určitá forma subkultury a sice je fajn, že je teď jednodušší si najít víc kámošů se stejným zájmem, vyrazit ven v cosplayi a nosit merch, aniž by to někomu přišlo extra divný, ale na každé linii popularity existuje sweet spot, kde je to tak akorát. A podle mě v něm teď jsme - so let's keep it that way.
No, a jak je to s tím Steel Ball Runem a ukřižovaným CEO Netflixu? Steel Ball Run je nová série jednoho z nejikoničtějších anime ever JoJo's Bizzare Adventures, na kterou lidi dlouho čekali. Streamuje ho Netflix a let's just say, že fans hodně chtějí, aby platforma sérii vydala (or else...) a vůbec nebyli nadšení, když Netflix oznámil, že další epizoda bude až na podzim. Jsou prostě extrémně nonšalatní.