Líza Braunová: Sociální sítě nejsou terapie, proč je z každého najednou life coach?
Líza Braunová
18. května 20268:00
Otevřeš TikTok a během pěti minut ti někdo vysvětlí tvoje trauma, attachment styles i to, proč sabotuješ vztahy. Každý si myslí, že má co říct a já se ti dnes pokusím vysvětlit, proč bychom dnes, více než kdy jindy měli používat naše kritické myšlení při konzumaci těchto rádoby terapeutických rad na internetu.
Proč je dnes z každého life coach?
„Life coach (životní kouč) je profesionální průvodce, který pomáhá klientům ujasnit si osobní či profesní cíle, najít motivaci a překonat překážky v životě.”
Nárůst self-help obsahu na sociálních sítích se dá vysvětlit několika způsoby. Pro mnoho lidí určitě představuje příležitost, jak vydělat peníze prodejem kurzů, mentoringů nebo „transformačních programů“, které často slibují rychlá a univerzální řešení na komplexní problémy. Tento typ byznysu je dlouhodobě rozšířený zejména ve Spojených státech, ale v poslední době se čím dál víc prosazuje a popularizuje i v Evropě.
Existuje samozřejmě rozdíl mezi certifikovanými life coachy a těmi, kteří se za ně pouze sami označují. I tak je ale důležité mít na paměti, že life coach není psycholog a neměl by se jako psycholog prezentovat.
Stále častěji si na sociálních sítích všímám lidí, kteří si sami prošli nebo právě procházejí psychickými problémy a cítí potřebu pomáhat ostatním, kteří zažívají podobné pocity. Vidět lidi, jak otevřeně mluví o svých osobních zkušenostech s duševním zdravím, je bezpochyby velmi důležité, ale ne každý, kdo si prošel psychickými obtížemi, je automaticky v pozici, kdy může radit ostatním. Ačkoliv je možné mnoho věcí zobecňovat, lidská psychika mezi ně nepatří. Jde o velmi komplexní a především subjektivní oblast. To, co uleví tobě od úzkosti, nemusí fungovat stejně u tvé kamarádky.
Proto si myslím, že je skvělé, když lidé mluví o duševním zdraví otevřeně, ale stejně tak je důležité klást důraz na hranice, péči o sebe samotného a hlavně odkazování na odbornou pomoc.
Proč tento content na sociálních sítích tak dobře funguje a proč jej konzumujeme?
Ať už jde o 5 minute hacks, nebo videa podobná těmto, algoritmus podporuje takzvané instantní pravdy. Většinou tato videa začínají hookem, který zachytí tvou pozornost, a ty pak posloucháš dál. Například „Jak otočit svůj život o 180 stupňů za pouhý týden.” Čím víc je sdělení zjednodušené a sebevědomé, tím větší má šanci oslovit široké publikum.
To, co nás často trápí v souvislosti s našimi emocemi, je pocit nepochopení. Někdy nerozumíme tomu, proč náhle zažíváme úzkost, nebo proč se ocitáme v období života, kdy nás nic nenaplňuje a my nevíme proč. publikované například ve Frontiers in Psychology ukazují, že samotná nejistota může vyvolávat silné emoce, především úzkost. Právě proto nám „mental health“ videa na sociálních sítích často dávají iluzi porozumění. Najednou cítíme úlevu, protože máme pocit, že rozumíme tomu, co se děje v naší hlavě. Někdo na internetu nás zvaliduje a poskytne nám jednoduché vysvětlení.
Konzumace self-help obsahu nám může vytvářet iluzi, že na sobě aktivně pracujeme. Sleduješ videa a ukládáš si tipy, jak pracovat s úzkostmi, ale reálná změna vyžaduje něco jiného než jen pochopení a validaci. Vyžaduje čas a konfrontaci s věcmi, které nejsou jednoduché ani lehce shrnutelné do jednoho postu. K tomu právě slouží terapie, kde progres není instantní, ale přichází postupně a v kontextu dlouhodobé práce.
Halo efekt
,,Haló efekt (halo effect) , při kterém jeden výrazný rys nebo první dojem (pozitivní či negativní) ovlivňuje celkové hodnocení člověka, produktu či značky. Zjednodušeně řečeno, pokud nás někdo zaujme sympatickým vzhledem, máme tendenci jej považovat i za inteligentnějšího nebo milejšího, a to bez důkazů.”
Pro většinu z nás je mnohem jednodušší kouknout na krátké video na TikToku, než si vyhledat a nastudovat odborný článek. Když na obrazovce vidíme někoho, kdo vypadá důvěryhodně, v ruce drží mikrofonek a mluví lehce odborně, máme tendenci mu automaticky přisuzovat větší kompetenci, než jakou možná ve skutečnosti má. Získá si nás klidným tónem hlasu, do vět hodí pár „psychologických“ pojmů a najednou to působí, jako bychom poslouchali odborníka.
Takhle přesně funguje haló efekt, který bývá ještě silnější v prostředí sociálních sítí. Informace si většinou neověřujeme a nejsme dostatečně seznámeni s backgroundem tvůrce videa. Z for you page nevíme, jaké má vzdělání, neznáme jeho zkušenosti, limity jeho znalostí nebo jestli například nemluví úplně z patra. Vidíme jen dobře sestříhané video, které je navržené tak, aby bylo přesvědčivé a hlavně aby zachytilo naši pozornost.
Forma tedy často bohužel přebíjí obsah. To, jak něco zní, je důležitější než to, jestli je to pravda nebo jestli je to možné aplikovat na naši situaci.
Kde je hlavní problém?
Jeden z klíčových problémů těchto videí je, jak moc komplexní problémy. Kvůli tomu, že jim nerozumíme do hloubky, se můžeme ztrácet v jejich podstatě. Jak překonat traumata z dětství totiž nezjistíš z třicetisekundového reelska a práce, která probíhá na terapii, nejde nahradit scrollováním for you page.
Je tedy nutné si dát pozor na zkratky a dezinformace. Podobně jako během covidu nebo volebních kampaní, i v oblasti mentálního zdraví se na sociálních sítích rychle šíří nepřesné nebo zavádějící informace. Výzkum publikovaný na Euronews ukazuje, že více než polovina (56 % z 5000 videí o autismu, ADHD, atp.) virálního obsahu o psychickém zdraví může být nepřesná nebo zjednodušená. tak právě na TikToku.
A jaké jsou alternativy?
Je pochopitelné, že pro mnoho lidí, zejména v mladém věku, kteří ještě studují, není reálné investovat několik tisíc měsíčně do terapie, a proto máme tendenci obracet svou pozornost k dostupnějším zdrojům, tedy k internetu. Existují ale i alternativy:
- Linka první psychické pomoci (116 123)
- Linka bezpečí (116 111)
- Dětské krizové centrum – linka důvěry
Tyto linky poskytují okamžitou krizovou intervenci, když se potřebuješ „chytit“, zklidnit nebo si s někým promluvit.
- Centrum krizové intervence Bohnice
- RIAPS
Do krizového centra můžeš přijít i bez objednání. Řeší tam akutní psychické stavy a některá centra fungují 24/7. Samozřejmě existuje i terapie na pojišťovnu, nebo možnost dostat od pojišťovny finanční příspěvek na jednotlivé sezení. Sociální sítě ti můžou dát pocit, že ti někdo rozumí. Ale skutečná pomoc existuje i mimo obrazovku.
Sociální sítě nejsou terapie. Terapie je o vztahu, dlouhodobém procesu a práci se subjektivní zkušeností. Terapeut se soustředí na komplexitu pacienta, pracuje s jeho historií, emocemi a jedinečným kontextem. Naproti tomu obsah na sociálních sítích nabízí obecné rady, které jsou zjednodušené a určené co nejširšímu publiku. Můžeš se v nich poznat, ale nejsou vytvořené přímo pro tebe. Obsah ti může otevřít dveře, ale neprojde je za tebe.
Není to černobílé
Všechno není černobílé a nechci tvrdit, že veškerý self-help obsah je nutně špatný. Pro spoustu z nás může být prvním krokem k uvědomění si vlastních emocí nebo problémů. Neměli bychom ale mít pocit, že tím, že zhlédneme pár terapeutických videí online, si nahrazujeme terapii.
Nenechme se diagnostikovat lidmi na naší „for you page“, kteří k tomu s největší pravděpodobností nemají dostatečné znalosti ani kontext. Online obsah může inspirovat, nabídnout nové pohledy nebo povzbudit k hledání pomoci, ale neměl by se stát náhradou odborného přístupu, který pracuje s celým naším příběhem, ne jen s jeho vytrženými částmi.
Co s tím?
No a jak tedy pohlížet na tato videa? Neberme všechno, co nám někdo říká, jako jednoznačnou pravdu. Pokud máš podezření na nějakou diagnózu, obrať se na profesionála, ne na ChatGPT nebo life coache v komentářích pod videem. Je také dobré omezit konzumaci tohoto obsahu a více ho reflektovat. Zkus se sám sebe zeptat, jestli to na tebe opravdu sedí, nebo jestli jen hledáš rychlé vysvětlení pro něco, co je ve skutečnosti mnohem složitější.