Líza Braunová: Proč máme potřebu být trendy?
Líza Braunová
23. března 20269:00
Je „clean girl aesthetic“ opravdu něco, co k nám sedí, nebo jen způsob, jak zapadnout do vizuálního ideálu, který nám servíruje feed?
Co je vůbec trend?
Trend neboli opakující se a šířící vzorec chování, myšlení nebo estetiky, který na určitou dobu získává sociální význam, a díky sociálním sítím se rychle šíří. Z psychologického hlediska v trendech hraje podstatnou roli potřeba sounáležitosti a sociální vliv: v momentě, kdy něco začíná být trendy, dostává věc určitou sociální validaci a narůstá tak na atraktivitě. A když se trendů účastníme, znamená to, že máme místo, kam patřit.
Existují 4 typy trendů:
- behaviorální: např. challenge na TikToku
- estetické: např. blush blindness
- jazykové: slang
- hodnotové: např. clean girl aesthetic, minimalismus
I když tak občas můžou působit, trendy nejsou povrchní. Naopak velmi často hrají podstatnou roli ve společnosti a my se spolu podíváme na to, v čem tato role spočívá.
Proč jsou pro nás trendy atraktivní?
Abychom nebyli přehlcení, náš mozek často používá různé zkratky, předvídá a následuje vzorce a stereotypy (tzv. ). Tyhle zkratky můžou být emocionální nebo je třeba využíváme při rozhodování, a i když nám pomáhají, někdy nás můžou vést ke zkreslení informací nebo špatným úsudkům.
Když vidíme, že něco všichni chtějí, naše hlava si to vyhodnotí jako bezpečné a ověřené (jinak by to přece ostatní nechtěli, ne?), i když to tak nemusí nutně být. Jedná se o takzvaný sociální důkaz. V psychologii se to nazývá bandwagon effect, tedy psychologický jev, kdy lidé přijímají chování, které vidí u ostatních, za své. To se často (nejen) u luxusních značek, jejichž atraktivita je založená z podstatné části na tom, že signalizují status, společenské uznání a příslušnost k určité skupině. Čím více lidí je vnímá jako žádoucí, tím více roste jejich vnímaná hodnota.
Teorie sociální identity
Další roli hraje naše potřeba sounáležitosti. Teorie sociální identity, Henrim Tajfelem a Johnem Turnerem v 70. letech, vychází z předpokladu, že sebepojetí jedince částečně vychází z jeho příslušnosti k sociálním skupinám. Zní to možná trošku komplikovaně, ale jednoduše to znamená, že pokud máme dobré mínění o sociální skupině, do které patříme, máme lepší mínění i sami o sobě. Naopak, pokud například ve škole patříme do skupiny lidí, se kterými se bavíme, jenom abychom nebyli sami, ale ve skutečnosti se s nimi neztotožňujeme, máme horší mínění i sami o sobě.
Potřeba sounáležitosti je jedním ze základních lidských motivů. Přizpůsobení se chování většiny snižuje naši nejistotu a podporuje pozitivní sebehodnocení. A takhle trendy fungují - získávají význam skrze mechanismy sociální identity a skupinové konformity.
FOMO
S trendy jde ruku v ruce FOMO (fear of missing out). Na sociálních sítích denně vidíme tuny contentu, který nás může velmi často vést ke srovnávání se s ostatními a hlavně ke strachu, že nám něco uniká. V hlavě nám pak běží věty typu: „Když to nemám, jsem pozadu,“ „Když to nedělám, nejdu dostatečně s dobou,” nebo „Když to neznám, nepatřím.“ Konstantně se porovnáváme a vzhledem k tomu, že trendy náš mozek bere jako sociální důkaz, máme potřebu to chtít taky.
Mozek miluje jistotu a tak to, co vídáme opakovaně, nám připadá známější, a tedy i správnější. Když si vybereme „safe choice”, máme pocit, že neriskujeme a děláme věci tak, jak se dělat mají. Například: nevím, jaké nové tenisky si pořídit, ale vím, že Samby teď nosí úplně všichni. Zvolím tedy tuto trendy safe choice a vím, že aspoň nešlápnu úplně vedle.
Z trendů se tak dnes stalo takové pomyslné měřítko „normálnosti”.
Teorie sociálního srovnávání
K vnitřnímu srovnávání s ostatními lidmi se váže i (1954), která říká, že pokud nemáme jasné měřítko našeho úspěchu, koukáme kolem sebe a srovnáváme se s ostatními. Ať už jde o naše blízké okolí, nebo influencery, které vidíme na feedu, princip je stejný. Podle Festingera jde rozdělit porovnávání na dvě kategorie: upward vs. downward comparison.
- Upward comparison: porovnávám se s někým, o kom si myslím, že je lepší než já (influencerka, která jezdí každou chvíli na dovolenou, má všechno oblečení designer a zároveň zázračně stíhá mít i rádoby stabilní vztah, skvělé vztahy s rodinou a budovat vlastní značku). Na jednu stranu mě to může motivovat k tomu „být lepší verzí sama sebe”, ale zároveň to pro mě může být i zdrojem úzkosti a nátlaku.
- Downward comparison: porovnávám s někým, u koho mám pocit, že je na tom hůř než já, což mi dodá krátkodobý ego boost.
Srovnáváme se i za účelem snížení vnitřní nejistoty a abychom si ověřili, že jsme stále v normě (jsou lidé, co jsou na tom lépe než my, ale „naštěstí” jsou i lidé, co jsou na tom hůř).
V době, kdy sociální sítě používáme dennodenně, máme mnohem více podnětů, které nás mohou vést k porovnávání se a k potřebě konstantně čerpat z tohoto pomyslného zdroje externí validace. Postnu storýčko, protože mám zrovna náladu, ale stejně si pak zkontroluji, kolik lidí mi ho lajklo.
Sociální identita aneb my vs. oni
K tématu trendů se vážou taky pojmy jako individualita a konformita. Trendy totiž slouží jak k tomu se někam zařadit, tak k tomu, abychom se odlišili a můžeme je vidět i jako pomyslnou „vstupenku” do různých okruhů lidí. Chápu, že ti to zní asi zvláštně, ale nech mě to vysvětlit.
Řekněme, že tě zajímají okruhy alternativních, umělecky založených mladých lidí. Vypozoruješ, že většina z nich nakupuje oblečení jen v sekáči, cigarety si balí ručně a poslouchá spíše indie hudbu. Ve snaze k nim patřit začneš kopírovat tyto vzorce chování. Možná si to uvědomuješ, možná to děláš čistě podvědomě, ale doufáš, že díky tomu, že vypadáte podobně nebo máte podobné zájmy, si tě spíše všimnou a přijmou tě mezi sebe.
Můžou se tu pak dít dvě věci - jednak se vstupem do téhle komunity chceš odlišit od mainstreamového „zbytku“, ale zároveň tím, že perfektně zkopíruješ styl komunity nebo trendu, můžeš ztratit svoji jedinečnost, protože se z individuality stane konformita.
Generace Z se hodně vyžívá ve tvoření různých online skupin. Cokoliv může být nějaký aesthetic nebo core, a všichni do nějakého z nich chceme patřit.
Tak proč máme potřebu být trendy?
V dospívání se plno z nás hledá a proto zkoušíme různé styly oblékání, desetkrát za rok si obarvíme vlasy nebo vystřídáme pět různých koníčků. Trendy nám ve zkoušení nových, lákavých ale zároveň ověřených věcí můžou dost pomoct. Dávají nám pocit, že neděláme něco úplně šíleného, dodávají nám jistotu a často i jednoduché odpovědi.
Jsou důkazem přirozené lidské potřeby patřit. Otázka tedy nezní, jestli trendy sledovat nebo ne, spíš jestli je volíme proto, že s námi skutečně rezonují, nebo jen proto, že nechceme být mimo. A možná už samotné uvědomění si toho je malý krok k většímu oproštění a svobodě.