Kytku jen tak? Proč bychom měli dávat květiny častěji a kde sehnat ty nejhezčí
Zdroj: Pinterest/ se svolením @Natalie Rose Brandt
Kdy naposledy jsi někomu koupil*a květiny bez jediného důvodu?
Nemusí být narozeniny. Nemusí být výročí. A už vůbec nemusí být Valentýn. Květiny nemusí být ani omluvou za to, že jsme zapomněli, pohádali se nebo udělali něco, co jsme rozhodně dělat neměli. Květiny se mohou dávat jen tak. Mohou se dávat mužům, kamarádům, rodičům i lidem, se kterými nás nespojuje žádná romantická linka. Nemusí být rezervované pro partnery nebo babičky. Můžeme si je koupit sami, protože nám prostě dělají radost. Nebo in the Miley Cyrus style.
Květiny nemusí záviset na příležitosti, ačkoliv k některým takovým příležitostem neodmyslitelně patří. Máme tu přeci jen i celkem generické rozdělení: růže automaticky přiřazujeme k Valentýnu, velké barevné kytice k narozeninám nebo promocím, bílé květiny ke svatbám a karafiáty k MDŽ. A někdo dokonce povýšil na celý vlastní jazyk a začal rozdělovat i jejich barvy podle toho, co údajně znamenají. Tak či onak bych žluté růže nutně nebrala jako jasný náznak toho, že jsme v situationshipu. Protože upřímně? Řada lidí ani pořádnou květinu nedostala od rodiny, natož od potenciálního partnera.
Květiny jsou jeden z nejmíň praktických darů, ale zároveň i největší radostí
Minulý rok jsem objevila nový koníček. Možná to bylo proto, že moje pokojové rostliny často zažívají Survivor, nebo taky, protože se mi zdá, že trend lučního kvítí v posledních letech začíná tak trochu připomínat mileniálské svatby ve stodole.
Ať už to bylo jakkoliv, začala jsem si kupovat řezané květiny na trzích, pár speciálních v květinářství nebo klidně v supermarketu. Vzít nůžky, vázu a jen je dávat do vody podle toho, jak se mi líbí. Takové hodně neprofesionální květinové aranžmá s prakticky nulovými znalostmi floristiky.
Hodně parády, minimální námaha a ideální vlastnoručně dělaný dárek. Dělá mi to radost, udělalo to radost těm, kterým jsem ty květiny už ve váze přinesla. Zároveň mě to donutilo přemýšlet nad tím, kam dám svoje oblíbené hledíky, kam ten overrated bodlák a kam něco, co ani nedokážu pojmenovat.
Je dávání květin intimní?
Na dávání květin může být něco strašně osobního. Zároveň je to ale jedna z nejjednodušších věcí, které můžeme udělat. Nevíš co? Pošli kytky.
Jenže jak vybrat ty správné? Je potřeba do darování kytek vkládat úsilí, když jsou stejně odsouzené k tomu, aby jednou (čti během pár dní) umřely? Můžeš darovat kaktus, pokojovku nebo sazenici, to už je závazek na trochu delší dobu. Jakmile se ale rozhodneš darovat pugét řezaných květin, dáváš vlastně něco, co brzy skončí v koši nebo usušené a bude se na to chytat prach. Krása je pomíjivá, stejně jako ty kytice.
Počítá se gesto
Opravdu nevadí, že poprvé nevíš, že tvoje holka nebo kluk nemá v lásce tulipány. A že miluje pivoňky. Dávat dárky je umění a to stejné platí i pro kytky. Ne každý má stejný nebo vytříbený vkus a pokud se zrovna netrefíš, nic se neděje. Jestli to nebyla žlutá růže při vyznání lásky, snad se zase tolik nestalo.
Stejně tak neplatí, že květiny musí stát tolik jako jeden den v práci, musí to být rudé růže, nesmí být zabalené v balicím papíru nebo že je dokonce musíme koupit v květinářství.
S květinami je to totiž tak, že je vlastně jedno, jestli je najdeme na louce, při procházce, v supermarketu, na pumpě nebo je koupíme v květinovém ateliéru, na trhu či v klasickém květinářství. Rozdíl mezi pugétem z benzínky a aranžmá od floristy*ky nejspíš poznáme, ale o to tady tak úplně nejde. Záleží na gestu. Na tom, že na někoho myslíš. Jedna blbá růže totiž někdy vydá za podobný počet slov jako třeba Raffaello.
Abychom tady ale jen nepolemizovali o významu květin, mám pro tebe i pár praktických tipů.
Supermarket flowers:
Budget friendly. Tulipány z Lidlu, hotová květina z Albertu. V supermarketech se dá najít všechno. Nemusíš běžet do fancy květinářství. I mezi zeleninou, jogurty a oddělením drogerie se dají sehnat květiny. Bez problému se to stihne po cestě pro rajčatový protlak, který je potřeba k uvaření večeře.
Můžeš vzít víc svazků a pohrát si s tím, nebo už hotovou zabalenou květinu. Obětuješ jedno ovesné cappuccino a máš pugét.
Trhy:
Sezónní květiny, trocha chaosu, stánky. Každá květina má charakter. Mohou ti je uvázat přímo na místě a víme, že je všichni vlastně milují. Pepa, zakladatel Kytek od Pepy se na trhy sám vrátil s jeho Kytky, jenom kytky, protože právě to je podle jeho slov to, co pro něj znamenalo nejvíc.
V sobotu si při procházce vezmeš pár tulipánků, nebo teď na podzim slunečnice, a hned máš o něco kouzelnější den. Malý serotonin boost za pár korun. Navíc květiny z trhů často doma vydrží o dost déle než ty, které koupíš už zabalené ve fólii.
Květinové ateliéry & menší květinářství
Tady se
kloubí umění s květinami. Je to pro všechny, co chtějí něco extra. Intimnější přístup. Maličká květinářství i ateliéry mají často svůj vlastní styl a rukopis, tudíž přesně víš, kam jdeš.
DIY
Kup květiny. Vezmi nůžky. Najdi vázu. A improvizuj. Přidej klidně i zeleninu, nebo peří. Nemusíš vědět, co je filler flower, jak se správně kombinuje textura nebo proč má jedna větev být přesně o sedm centimetrů výš než druhá. Prostě je dej dohromady tak, aby se ti líbily.
A pokud ne? Říkej tomu organic arrangement. Já to tak dělám taky.
Pro muže
Ano, i muži mají rádi květiny a ne, nemusíš jim automaticky koupit něco, co vypadá jako reklama z Valentýna. Slunečnice, orchidej, větvičky, traviny, jedna obří kytka nebo klidně růže. Květiny nemají gender. Ale klidně může být ta květina víc masculine.
A hlavně - muži by neměli své první květiny dostávat na pohřbu.
Pro alergiky:
Protože gesto je gesto, zatímco alergická reakce je romantice vzdálená podobně jako jízda narvaným autobusem ve čtyřiceti stupních. LEGO udělá radost snad každému. Botanická kolekce vyřeší kýchání i tekoucí rýmu, případně můžeš přihodit osvěžovač vzduchu nebo se vrhnout na pipe cleaner DIY a květinu vyrobit vlastníma rukama. Trochu jako růže z papíru, co se dají vystřelit na pouti. Jsou to květiny, které nezvadnou. Problem solved.
Takže tohle je tvůj reminder:
Dej někomu kytku. Kamarádce. Kamarádovi. Příteli. Přítelkyni. Crushi. Babičce. Dědečkovi. Mámě. Tátovi. Sobě. Klidně i tu blbou žlutou růži cestou domů. Nebo pomněnku, co roste v parku.