HeyFomo Kdy se z věty „To je stará Zara,“ stal symbol kvality?

Kdy se z věty „To je stará Zara,“ stal symbol kvality?

Kdy se z věty „To je stará Zara,“ stal symbol kvality?
Zdroj: Pinterest/ se svolením @AllyTravelsOfficial
Sophie Dittlová
13. listopadu 20267:00
Starší oblečení z fast fashion řetězců nám dnes často připadá kvalitnější než to, které stejné značky prodávají v současnosti. Přitom jde o řetězce, jejichž obchodní model stojí na rychlé obměně kolekcí a snadné nahraditelnosti oblečení. Co se za posledních patnáct let změnilo v módním průmyslu a proč máme pocit, že najít kvalitní oblečení je čím dál těžší?
Já a moji kamarádi nakupujeme oblečení poměrně minimálně, a když už, většinou z druhé ruky. Nedávno jsem si ale půjčila svetr od Jany, který původně patřil její mamce. Měl skvělý střih, příjemný materiál a celkově působil mnohem kvalitněji než většina svetrů, na které dnes narazím v obchodech. Když jsem ho pochválila, Jana jen poznamenala: „Jo, to je stará Zara.“
To je vlastně docela zvláštní kompliment. Zara přece nikdy nebyla značka, kterou bychom si spojovali s výjimečnou kvalitou. A přesto se z označení „stará Zara“ v našem okolí stalo téměř synonymum dobře ušitého oblečení. Podobně mluvíme i o starších kouscích z H&M nebo dalších fast fashion řetězců. Jak je možné, že dnes vzpomínáme na kvalitu oblečení z obchodů, které nikdy nebyly považovány za kvalitní?

Opravdu šla kvalita, TAK dolu?

Podle průzkumu britské spotřebitelské organizace Which? z roku 2025 se více než polovina z 574 respondentů a respondentek domnívá, že kvalita oblečení z běžných módních řetězců se v posledních letech zhoršila. Zmiňují především tenčí látky, nekvalitní švy nebo oblečení, které ztrácí tvar už po několika vypráních.
Margaret Bishop, profesorka textilního vývoje na newyorském Fashion Institute of Technology, upozornila pro NBC News, že u řady velkých módních značek skutečně došlo ke zhoršení kvality používaných látek. Podle ní se tento trend ještě prohloubil po pandemii, kdy se oděvní průmysl potýkal s narušenými dodavatelskými řetězci a rostoucím tlakem na náklady.
Výrobci mohou šetřit na kvalitě vláken, hustotě tkaniny nebo samotném zpracování oblečení. Výsledkem jsou například svetry, které se po několika nošeních začnou žmolkovat, nebo trička, která po pár vypráních ztratí svůj tvar. Jak pro Which? vysvětlila odbornice na módní inovace Charlene Gallery z Manchesterské univerzity, nahrazování kvalitnějších materiálů levnějšími alternativami se dnes netýká pouze ultra-fast fashion, ale také zavedených módních řetězců.
Jak velkou roli v tom hraje složení materiálů, ukazuje také průzkum amerického magazínu InStyle. Redakce analyzovala oblečení z nových kolekcí dvanácti značek různých cenových kategorií a zjistila, že 93 % zkoumaných topů a bund u vybraných fast fashion řetězců obsahovalo syntetická vlákna. Překvapivější ale bylo, že u dražších značek spadajících do kategorie contemporary fashion šlo o 80 % zkoumaných kusů.
Samozřejmě to neznamená, že každý svetr vyrobený před patnácti lety byl kvalitnější než ten dnešní. Ostatně i naše představa minulosti je do určité míry zkreslená. Ve skříních nám zůstaly především věci, které obstály ve zkoušce času, zatímco ty nekvalitní jsme dávno poslali dál nebo vyhodili.

Od fast fashion k ultra-fast fashion

Už na přelomu tisíciletí značky jako Zara nebo H&M nabízely dostupné oblečení, rychle reagovaly na módní trendy a pravidelně obměňovaly své kolekce. Například Zara zásobovala své obchody novým zbožím dvakrát týdně už v roce 2008. Rychlost a neustálý přísun novinek tak byly součástí tohoto průmyslu dávno před nástupem dnešních internetových gigantů.
Podle poradenské společnosti McKinsey se mezi lety 2000 a 2014 celosvětová produkce oblečení zdvojnásobila a počet kusů nakupovaných na osobu vzrostl přibližně o 60 %. S nástupem ultra-fast fashion se tento model posunul ještě dál. Zatímco zavedené řetězce jako Zara nebo H&M představují každoročně desetitisíce nových produktů, Shein jich podle analýzy citované deníkem The Guardian uvedl během jediného roku na svůj web přibližně 1,3 milionu.
Úspěch Sheinu přitom nestojí pouze na nízkých cenách, ale také na způsobu, jakým dokáže reagovat na poptávku. Pomocí dat o zákaznickém chování a aktuálních trendech testuje nové produkty v malých sériích a u těch úspěšných následně navyšuje výrobu. Díky tomu může velmi rychle reagovat na to, co lidé právě chtějí nosit.
Právě tento model představuje pro zavedené módní řetězce novou konkurenci. Zara nebo H&M sice na rychlosti a dostupných cenách postavily svůj úspěch, dnes ale soupeří se značkami, které dokážou přicházet s ještě větším množstvím novinek, často za výrazně nižší ceny. Konkurenční tlak však není jediným důvodem, proč se módní průmysl snaží snižovat výrobní náklady. Stejně důležitá je i snaha firem zvyšovat vlastní ziskovost. Pokud značka dokáže vyrobit oblečení levněji a prodávat ho za stejnou cenu, může na každém kusu samozřejmě vydělat více.

Bohužel to nesedí jak pr*el na hrnec

Kvalita oblečení ale nespočívá jen v použitých materiálech nebo jeho životnosti. Stejně důležité je také, jak nám oblečení sedí. A právě tady se podle některých odborníků projevuje snaha výrobu co nejvíce zjednodušit.
Jak upozorňuje britský deník The Guardian, výrobci často spoléhají na elastan, který oblečení dodává pružnost a umožňuje mu přizpůsobit se různým typům postav. Podle odbornice na výrobu oděvů Dimasi tak pružné materiály částečně nahrazují práci, kterou dříve odváděly propracovanější střihy. Záševky nebo promyšlené tvarování jednotlivých částí oděvu totiž vyžadují více času a složitější výrobu.
To, že se do oblečení vejdeme ještě neznamená, že nám skutečně sedí. Podle průzkumu Vogue Business z roku 2025 patří špatně padnoucí střihy mezi nejčastější důvody, proč si zákazníci oblečení nekoupí, což uvedlo 43 % respondentů a respondentek. Při nakupování tak často hledáme kompromis. Kalhoty, které dobře sedí v bocích, ale odstávají v pase. Tričko, které má správnou délku, ale nesedí přes ramena. Oblečení, které je dost dobré na to, abychom si ho koupili, ale ne natolik, abychom s ním byli skutečně spokojení. A tak hledáme dál.

Jsou second handy útočištěm před fast-fasion?

Možná i proto se stále častěji obracíme k oblečení z druhé ruky. Second handy totiž dávno nejsou jen místem, kam chodíme ušetřit. Jak upozorňuje britský deník The Guardian, nakupování z druhé ruky už není pouze levnější nebo ekologičtější alternativou. Pro některé zákazníky představuje také možnost najít zajímavější střihy, kvalitnější materiály nebo oblečení s osobitým charakterem, které by v běžných obchodech hledali jen těžko.
A rozhodně nejde o okrajový trend. Podle zprávy společnosti ThredUp z roku 2026 se očekává, že celosvětový trh s oblečením z druhé ruky dosáhne do roku 2030 hodnoty 393 miliard dolarů a poroste přibližně dvakrát rychleji než celkový trh s oblečením.
Ani second handy ale nejsou zárukou kvality. S rostoucím množstvím levného oblečení se totiž mění i jejich nabídka. Jak upozornil server FashionUnited, na platformě Vinted se objevují prodejci, kteří nabízejí velké množství oblečení ze Sheinu nebo Temu, někdy dokonce úplně nového.
Oblečení původně vyrobené pro rychlou spotřebu se tak dostává i na trh s módou z druhé ruky. Je to poněkud frustrující, zvlášť pokud v second handech hledáme alternativu k současné fast fashion. To ale neznamená, že nakupování z druhé ruky ztrácí smysl. Naopak. I když se nabídka second handů mění, prodlužovat životnost oblečení, které už bylo vyrobeno, je pořád lepší než neustále kupovat nové.

Doporučujeme

Články z jiných titulů