Každý devátý muž zažil domácí násilí. Případ Bachelorette Taylor Frankie Paul připomíná tabuizované téma
Barbora Moulisová
22. března 202613:00
Domácí a sexualizované násilí se v Česku netýká pouze žen. Nový výzkum agentury Ipsos realizovaný ve spolupráci s iniciativou Pod svícnem ukazuje, že zkušenost s ním má také část mužů, často už v dětství. Organizace na problém upozorňuje kampaní Chlapi (ne)pláčou a zároveň volá po změnách v ochraně ohrožených dětí.
Když americká influencerka Taylor Frankie Paul před pár dny o roli v reality show Bachelorette, pozornost se upírala primárně na ni. Méně se mluvilo o tom, kdo byl v celém případu obětí, její expřítel Dakota Mortensen, na kterého hodila kovovou židli a pokusila se jej uhodit. Případ znovu otevřel otázku, která je v debatě o domácím násilí dlouhodobě přehlížená: co když je obětí muž?
Domácí násilí na mužích: Téma, o kterém se stále málo mluví
Domácí a sexualizované násilí bývá ve veřejné debatě často spojováno především se ženami. Nový výzkum agentury Ipsos, který vznikl ve spolupráci s iniciativou Pod svícnem, ale ukazuje, že zkušenost s násilím mají také muži. Podle dat se alespoň jednou v životě stalo obětí domácího nebo sexualizovaného násilí přibližně 11 % mužů v Česku.
Výzkum probíhal v listopadu 2025 na reprezentativním vzorku více než tisíce dospělých respondentů. Jeho cílem bylo přiblížit rozsah problému a otevřít debatu o tématu, které je podle organizací dlouhodobě přehlížené.
Násilí často začíná už v dětství
Jedním z výrazných zjištění výzkumu je věk, ve kterém muži násilí zažívají. Mnoho respondentů uvádělo, že k první zkušenosti došlo už v dětství. Nejčastěji se tak stalo mezi šestým a desátým rokem života, další výrazné období představuje věk mezi šestnácti a dvaceti lety.
Tato čísla podle iniciativy Pod svícnem potvrzují, že velká část násilí se odehrává v prostředí, kde by děti měly být nejvíce v bezpečí, tedy v rodině nebo mezi blízkými lidmi.
Agresoři bývají často z nejbližšího okolí
Data zároveň ukazují, že pachatelé násilí nejsou ve většině případů cizí lidé. Muži nejčastěji uváděli jako agresora matku, následovanou otcem nebo partnerem či partnerkou. To podle organizací pracujících s oběťmi potvrzuje, že domácí násilí má často velmi komplikovanou dynamiku. Oběti se totiž mohou ocitat v situaci, kdy je pro ně obtížné o násilí mluvit nebo ho nahlásit, právě proto, že se odehrává v blízkých vztazích. Příkladem může být příběh Radka, který popisuje zkušenost se sexualizovaným násilím v rodině.
„Volal jsem o pomoc, ale nikdo mě neposlouchal“
Podle Radka začalo násilí poté, co se k nim nastěhoval partner jeho matky, kterému v příběhu říká „Doktor“. Šlo o lékaře, který ho dříve ošetřil po úrazu a s jeho matkou se později sestěhoval.
„Jednou v noci za mnou přišel do postele a začal mě osahávat. Dělal jsem, že spím, protože jsem nevěděl, co mám dělat,“
Když se svěřil matce, očekával pomoc. Místo toho ale přišlo zpochybňování jeho slov.
„Řekla mi, že doktor je teď můj táta a že tatínkové tyhle věci dělají,“
Podle Radka násilí pokračovalo několik let. „Jako bych tam nebyl. Jako bych se na toho kluka díval z výšky,“ popisuje pocity, které ho provázely v době, kdy byl dítě.
Dopady, které mohou přetrvávat roky
Zkušenost s násilím může mít dlouhodobé následky i v dospělosti. Muži, kteří podobnou zkušenost uvedli, nejčastěji zmiňovali problémy s důvěrou k ostatním lidem nebo psychické obtíže. Někteří uváděli také potíže v oblasti vztahů, sexuality nebo zdravotní komplikace. Výzkum také naznačuje, že lidé, kteří násilí zažili, mohou častěji čelit návalům agrese. Ty uváděla více než třetina mužů s touto zkušeností.
Kampaň, která chce bourat stereotypy
Na problematiku upozorňuje iniciativa Pod svícnem prostřednictvím kampaně Chlapi (ne)pláčou, která se snaží otevřít veřejnou debatu o násilí páchaném na mužích. Jejím cílem je mimo jiné upozornit na stereotypy, podle nichž by muži měli být silní a podobné zkušenosti „zvládnout“.
Krátké spoty kampaně ukazují běžné situace spojené se stereotypním obrazem mužství, například sport nebo soutěživost a postupně odhalují, že i muži mohou být oběťmi násilí.
Lex Mareček: Snaha o změnu zákonů
Pod svícnem chce také upozornit na problém násilí na dětech a v rodinách, kromě osvětových kampaní připravili i soubor legislativních návrhů označovaný jako Lex Mareček. Na jeho přípravě se podílí zejména spoluzakladatelka iniciativy a poslankyně Barbora Urbanová společně s dalšími odborníky.
Název návrhu odkazuje na tragický případ malého chlapce z Loun, který zemřel po dlouhodobém týrání ze strany partnera své matky. Právě tento případ stál u zrodu iniciativy Pod svícnem a stal se symbolem potřeby systémových změn v ochraně dětí.
Navrhované změny se podle iniciativy dotýkají několika oblastí, od úprav trestního zákoníku přes posílení sociálně-právní ochrany dětí až po zlepšení psychologické péče pro ohrožené děti.
- Jedním z klíčových bodů je změna promlčecích lhůt u trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Inspirací jsou podle autorů návrhu zahraniční právní úpravy, kde se v některých případech promlčecí lhůta buď zcela ruší, nebo začíná běžet až od vyššího věku oběti. V Česku se v současnosti počítá od osmnácti let, což podle odborníků často neodpovídá realitě... mnoho obětí totiž o traumatu dokáže mluvit až mnohem později.
- Další část návrhů se týká takzvaného dětského certifikátu, tedy evidence osob, které nesmějí pracovat s dětmi. Iniciativa upozorňuje, že v současné podobě v něm chybí některé závažné trestné činy, například mučení nebo obchodování s lidmi, které by podle ní měly být součástí tohoto seznamu.
- Návrhy se zaměřují také na rozšíření přitěžujících okolností při trestných činech. Ty by měly jasněji zohledňovat situace, kdy pachatel zneužije vztahu důvěry, například rodinného, výchovného nebo jiného postavení spojeného s péčí o dítě. Podle iniciativy totiž soudy tyto okolnosti v praxi ne vždy vyhodnocují jednotně.
- Součástí návrhu je rovněž důraz na posílení sociálně-právní ochrany dětí a dostupnosti psychologické pomoci pro děti, které se ocitnou v rizikové situaci. Iniciativa upozorňuje, že právě slabá koordinace systému ochrany dětí se v posledních letech objevila v řadě medializovaných případů.