Ušly jsme dlouhou cestu. Ženy v ringu a kleci už dávno nejsou výjimkou. Přesto má mnoho lidí stále problém přijmout ženy jako bojovnice. Zápasnice narušují stereotypy, které ženám společnost často přisuzuje. Co se ale děje, když ženy vstoupí do prostoru tradičně spojovaného s mužstvím?
Na Oktagonu 93 v Brně zápasila také Britka Niamh Kinehan. Ve druhém kole svou levou rukou zastavila o něco zkušenější kanaďanku Alanu Cook. Pokud by to někoho zajímalo, podle mě se jednalo o nejlepší TKO večera a možná i nejlepší zápas, který jsem zatím v kleci Oktagonu viděla.
Na pozdější press konferenci pak ale Niamh seděla úplně na kraji stolu a dostala od médií pouze dvě otázky. Bylo mi to líto. Napadlo mě tak se s ní spojit a zeptat se na to, jak to celé vnímá ona. A může tento přístup odhalovat něco hlubšího o postoji fanoušků, odborníků i společnosti jako celku k ženskému MMA?
Boží mlýny melou
Niamh začínala s bojovými sporty už v útlém věku. Vyrůstala v britském Manchesteru a její gym se nacházel hned vedle školy. „Po škole jsem rychle hodila tašku domů a pak běžela na trénink,“ přiznala mi. Gym pro ni od jakživa byl safe space.
Když jsem se jí ptala, jak je možné, že ji rodiče už tehdy přivedli k bojovým sportům, přestože v té době ještě zdaleka nebylo běžné, aby ženy zápasily, odpověděla, že její rodina měla k zápasení blízko a v pohlaví neviděly velké rozdíly. Jsem ráda, že Niamh vychází z takového prostředí, protože takový přístup k fighterkám ani dnes není zárukou.
Ještě na začátku tohoto tisíciletí Dana White, hlava největší světové MMA organizace, říkal, že nikdy nedovolí ženám vstoupit do UFC. V té době začínala i Niamh.
Neměla jsem moc ženských vzorů ve sportu. Nevěděla jsem, kam až se tohle celé může dostat. Chtěla jsem hlavně trénovat a odvádět co nejlepší práci. Vždycky jsem věřila, že se to celé jednou vyplatí a už se to vyplácí. Žiju svůj sen, cestuji, abych zápasila, a poznávám svět.
Niamh Kinehan
Ptala jsem se jí i na již zmíněnou konferenci a na to, jestli ji mrzí, že se jí tehdy nedostalo větší pozornosti. S jistotou a zároveň pokorou mi odpověděla, že ví, že jednou bude sedět uprostřed. Že se jí novináři budou ptát na mnohem více otázek než doposud. A že se na ten moment vlastně těší. Až přijde, bude se smát tomu, že to trvalo tak dlouho. Všechno má svůj čas.
A já jí to samozřejmě moc přeju. Už několikrát si řekla o zápas s jedničkou své váhové kategorie Alinou Dalaslan. Tak snad tenhle zápas brzdy vyjde, Ondro?
Ženské zápasy se svou kvalitou vyrovnávají těm mužským, vnímáme to ale tak?
Ano, spousta věcí je otázkou času. Bojovnice, které dlouhodobě dřou a podávají konzistentní výkony, si dříve či později získají respekt i popularitu fanoušků a fanynek. Důkazem je i naše domácí scéna, kde je ženské MMA stále výraznější.
Fans si jako hlavní zápas OKTAGON 92 na pražské Štvanici, kterým vyvrcholily oslavy desátých narozenin organizace, zvolili duel dvou nejúspěšnějších bojovnic česko-slovenské scény. Pro ženské bojové sporty, ale i ženský sport obecně, je to obrovský krok vpřed. Dlouho očekávaný střet Lucie Szabové a Lucie Pudilové tak konečně poznal svou vítězku. Szabová obhájila ve vyrovnané těžké bitvě své tituly. Krátce po výhře přišlo oznámení, že naši domácí půdu opouští a s čistým skóre bez jediné porážky míří do zámořského UFC.
V Americe se věci ale mají trochu jinak. Už tuto sobotu, 3. 10. 2026, dorazí jeden z dalších velkolepých UFC eventů, UFC 332, do Salt Lake City v Utahu. Hlavním zápasem UFC 332 bude souboj Natalie Silvy a Wang Cong o uvolněný titul šampionky v muší váze žen. Je to obrovský zápas stejně jako všechny jiné titulové střety. Budou se rozdávat pásy - haló??? Přesto sportovní fanoušci, fanynyky a bohužel i část sportovní kritiky reagují podrážděně.
Yahoo Sports píše: „Worst main event of all time."Jedná se ovšem o dvě z nejlepších zápasnic této váhové kategorie na světě. Tak proč si jejich titulový zápas nezaslouží stejný respekt jako jakýkoli jiný?
Treat female fighters right
Když se bývalých legend Israela Adesanyiho a Demetriouse Johnsona v podcastu propagujícím tento večer zeptali na jejich názor, jejich reakce byly přinejmenším neadekvátní. Israel nejprve přiznal, že ani neví, kdo na kartě nastoupí, a následně se oba nemístně vysmáli ženám, které komentátor zmínil.
Není jasné, jestli se smáli proto, že ani jedna zápasnice není (zatím) velkou globální superstar, nebo proto, že jsou to právě ženy. Ať už je odpověď jakákoli, nic to nemění na tom, že takhle by se nikdo, a už vůbec ne bývalí profesionální zápasníci, neměl vyjadřovat na adresu dalších bojovníků a bojovnic.
Proč je pro nás těžké ženy v bojových sportech vnímat vážně?
Vidím v tom především dvě hlavní roviny. Let me explain.
První je určitě společenské vnímání femininity. MMA je sport postavený na fyzickém kontaktu, agresivitě a síle. Přestože dnes je pro ženy více a více běžné vykazovat i tyto charakteristiky, stále se v jejich případě setkáváme s otázkou, zda násilí je něco, co k ženství vlastně patří.
U mužů je brutalita přirozenou součástí sportu. Tvrdé údery, krev nebo agresivní TKOs a KOs jsou důkazem dominance, která je v MMA vítaná a oslavovaná. U žen, které trénují stejně tvrdě a dělají úplně stejný sport, ale může totéž vyvolávat spíš překvapení či odpor. Jako kdybychom jim pořád tak úplně nevěřili, že jsou skutečně zápasnice.
I have the receipts. Stačí se podívat na nedávný zápas Daphné Benouaich na UFC Paris. Daphné soupeřku ve druhém kole zasypala tvrdými lokty a údery a způsobila jí krvavé zranění. Výkon byl popsán jako „too much“ a na internetu se negativně řešilo, že se zápas měl zastavit dříve.
My ženy jsme komplexní bytosti. Feminita nemá jen jednu podobu
Společnost ženy dlouhodobě spojuje s péčí, jemností a empatií. Nechci tady říkat, že je to automaticky špatně. Jemné, pečlivé a empatické ženy jsou super. Problém ale vyvstává, když je to jediný způsob, jak ženám dovolujeme vystupovat.
Je důležité chápat femininitu jako komplexní. Neměli bychom vnímat profesionální zápasnice tak, že svou ženskost opouštějí ve chvíli, kdy vstupují do oktagonu.
Problematické je právě to, že rozdělujeme sport a různé sportovní projevy na „ženské“ a „mužské.“ Pojďme se vrátit k již zmíněné agresivitě. Výzkum ukazuje, že 80 % respondentů a respondentek souhlasí s tvrzením, že ženy jsou schopné projevovat stejnou míru agresivity jako muži. Tak proč to stále rozdělovat?
Publikum MMA tvoří především muži. To, že ženy začaly zápasit, se tedy muselo stát atraktivním především pro ně. A akademici a akdemičky upozorňují, že právě to může být ten důvod, proč ještě dnes někteří neberou zápasnice tak jako zápasníky.
V Thajsku jsou například zápasnice propagovány prostřednictvím tradičních znaků femininity. Důraz je tak kladen nejen na jejich sportovní výkon, ale také na to, aby byly pro publikum vizuálně atraktivní. Pokud jsou ale bojovnice zobrazovány především prostřednictvím krásy a sexuality, zatímco jejich sportovní schopnosti zůstávají v pozadí, může to oslabovat jejich postavení jako legitimních sportovkyň.
O tom nás ostatně nedávno přesvědčila i reklama na gambling s nejmenovanou herečkou. Té se zde však nechci věnovat, protože to vnímám jako disrespekt vůči sportovní komunitě.
Jsou Ring Girls problematic?
Druhou rovinou je ale právě toto. Zvykli jsme si sexualizaci žen považovat za běžnou součást sportu. MMA není výjimkou. Naopak. Ještě předtím, než se ženy začaly prosazovat jako zápasnice, byly jedněmi z nejviditelnějších ženských tváří tohoto sportu ring girls.
Během zápasu oznamují jednotlivá kola, stojí u vítězů a vítězek a téměř vždy mají úsměv na tváři. Postupně se z nich stal výrazný symbol zápasení a ženské přítomnosti v něm. Jejich prezentace je založena především na vzhledu, atraktivitě a sexualizované podobě femininity. Vedle nich pak stojí zápasnice, jejichž tělo má úplně jinou funkci. Je nástrojem výkonu, síly a soutěže.
Ring girls nejsou automaticky „problém“. Musím se ale přiznat, osobně jejich přítomnost vnímám jako určitý přežitek. Hlavně proto, že přišly jako jedny z prvních žen, které jsme si s tímto sportem spojili. Některým z nás tak možná stále zůstává v hlavě představa, že právě tento typ ženskosti je v prostředí MMA žádoucí. Být atraktivní a vždy se vším souhlasit. Jakmile jsme si zvykli spojovat ženy v MMA především s jejich vzhledem, může být pro někoho těžké je vnímat především jako sportovkyně.
Jaké místo v tomto sportu ženám vlastně teda nabízíme? Mohou být atraktivní? Mohou být silné? Mohou být agresivní? Mohou být zápasnice? A mohou být všechno dohromady a mohou si taky vybrat?
Všichni nejsou stejní
Nakonec bych jen chtěla dodat, že rozdíly v přístupech jsou zřetelné v různých organizacích. Nechtěla bych všechny házet do jednoho pytle. Také si myslím, že směřujeme dobrým směrem vpřed. Zápasnice více a více dokazují, že mají své právoplatné místo ve světě zápasení. A tak to má být. A moc se těším, až je všechny uvidím sedět uprostřed konferenčních stolů jako ty nehvětší hvězdy.