Byla móda v minulosti barevnější?
Zdroj: Pinterest/ se svolením @Pia
Kateřina Vášová
22. srpna 20266:00
Bývala kdysi móda barevnější? Zdá se mi, že ano, ale možná vycházím jen z představy, kterou jsem měla o dospívání jako dítě. Nebo na tom opravdu něco bude?
Šaty s beruškami a barevné punčocháče už nenosím, ale...
Když se zamyslím nad tím, jak jsem jako dítě vnímala módu nebo vlastně celý svět kolem sebe, vybaví se mi hned několik věcí. Reklamy na , ve kterých měla každá barva svou vlastní postavu a které pro mě představovaly nějakou vzdálenou, dospělou budoucnost. Sitcomy, společné snídaně před prací a školou, nekonečné nákupy s přáteli a lidé v barvách, texturách a věcech, kterých se jednoduše nebáli. Vidím červený svetr s modrými rukávy. Bledě modrý rolák s hnědým protkáním. Barevné boty, bundy, kabelky.
Možná za to může především přelom devadesátek a let, ve kterých byla móda mnohem futurističtější. A samozřejmě i moje vlastní dětské fotografie: šaty s beruškami, barevné punčocháče a všechno, co jsem tehdy považovala za krásné nebo co mi oblékli rodiče. Vedle toho jsou tady filmy a seriály, na které jsem se dívala v dospívání a u kterých jsem si představovala, že jednou budu vypadat přesně jako jejich hrdinky.
Pak se ale podívám na módu kolem sebe. Na lidi, které potkávám na ulici nebo se kterými se stýkám, a vypadá to zcela jinak. Mám pocit, že ta slibovaná barevnost se z ní vytratila a že to, co jsem jako malá odsuzovala pro nedostatečnou kreativitu, teď sedí i v mém šatníku. Béžová, krémová, bílá, černá a šedá dominují našim skříním. Přidáme denim, občasnou barevnou košili nebo trendy barvu a jde se dál.
Byla móda teda v minulosti opravdu barevnější? Nebo je to jen nostalgie z něčeho, co jsem vlastně nikdy pořádně nezpracovala?
Už dávno víme, že oblečení v minulosti ukazovalo . Když vidíme hermelín a červený samet, vybavíme si krále. Když měl někdo opulentní šaty s volány, víme, že šlo o šlechtičny. Podle toho, kdo má co na sobě, dokážeme zařadit, do jaké sociální nebo společenské skupiny a třídy patří. V minulosti o něco víc, než teď.
Výrazná barviva byla navíc dlouho a jejich výroba složitá. Některé odstíny se proto staly symbolem společenského statusu a jejich nošení bylo v určitých obdobích dokonce regulováno. Až s rozvojem syntetických barviv v 19. století se tahle barevná paleta změnila. Jakmile byly dostupné barvy všeho druhu, začalo se podle popularity určovat, které jsou ty hot a které zase až tak ne. Společnost tomu nasadila korunku a vytvořila anketu Barva roku. Možná i proto nám přijde, že sehnat blankytně modrý rolák je dnes těžší než kdy dřív, protože i obchodní řetězce nabízejí primárně žádoucí a barvy.
Zdroj: Venetian feast, Jean-Antoine Watteau/ Copia di Arte
Bankovní krize 2008, nástup online nakupování a uzavření obchodů
Co to má společného s barevností v minulosti? Při svém pátrání po tom, co se stalo se všemi barvami v našich šatnících a na starých fotografiích, jsem narazila na články, které zmiňovaly ekonomickou krizi v roce 2008. Christina Binkley pro popisuje, jak tehdy některé luxusní zboží zlevňovalo až o 80 procent. Kabelka s hodnotou 3 000 dolarů se dala sehnat za 300 a podle tehdejších představitelů módního průmyslu najednou nikdo nechtěl být na večírku viděn s logem.
Následovalo postupné obchodních domů a řetězců, které byly pro módní scénu ikonické. Nebylo to hned, ale s nástupem internetového nakupování a trendu, kdy se kousky nakupují přímo od značky, vymizel prostor pro který živil část menších značek.
V roce 2019 vyhlásil bankrot i král designer módy - New York. Za jeho pádem stály mimo jiné vysoké nájmy, rostoucí konkurence online prodeje i to, jak společnost nakupuje. Přitom právě Barneys byl známý tím, že dával prostor novým a nezávislým návrhářům a návrhářkám a pomáhal je dostávat k zákaznictvu.
Zdroj: Pinterest/ se svolením @2000nostalica
Během posledních patnácti let tak zmizely značky, které byly přirozenou součástí našeho retailu a doplňovaly velikány jako H&M, Mango, Massimo Dutti či Zaru. Dnes tyhle značky často hledáme na Vintedu nebo v sekáčích.
A tady máme částečnou odpověď na otázku: Byla móda v minulosti barevnější? Nejde totiž jen o to, co je trendy, ale i o to, co je v nabídce. Pokud nám vymizely butiky a obchody, které se zaměřovaly na retail různých značek na jednom místě a jsou nyní k dispozici pouze po zdlouhavém hledání, nemůžeme se divit, že módní giganti mají celé módní pole pro sebe.
A samozřejmě bychom mohli namítnout, že itenhle problém vyřešil. sice zmizely z ulic, ale nahradily je e-shopy a online retail, kde máme přístup k tisícům značek z celého světa. Jenže i tady je jeden háček. Značky, které vznikly v posledních několika letech, mají mnohem šanci mít stejnou tradici a stopu jako ty, které jsme potkávali v obchodech na začátku early 2000s a jejichž jméno jsme pomalu ani neznali.
Přežít v dnešním módním průmyslu je navíc úplně jiná disciplína. Značky musí bojovat o pozornost na sociálních sítích, rychle reagovat na trendy a zároveň se odlišit v prostředí, kde se každý nový trend během několika hodin dostane ke všem. Možná právě proto se teď tak silně vrací nostalgie po módě z přelomu milénia. Nevrací se jen konkrétní střihy, barvy a materiály, vrací i se , loga a kousky, které máme spojené s konkrétní dobou. A čím víc je hledáme na Vintedu, v archivech nebo v sekáčích, tím víc si uvědomujeme, že některé z nich už dnes jednoduše neseženeme v obchodě.
Znovu hledáme odstíny, které jsme před lety považovali za samozřejmou součást šatníku, a objevujeme je na Vintedu ve skříních rodičů a prarodičů. Hledáme kousky, které nás odlišují.
A pak jsou tu filmy a seriály, které nám minulost neustále znovu ukazují jako explozi barev. Vidíme šatník Hannah Montany, ze Sexu ve městě, Gossip Girl, Big Bang Theory, Přátel, a taky vidíme dobu, která je nám vyobrazená často v té a nejvýraznější podobě. Jsou to naše komfortní seriály, na které koukáme stále dokola. A pokud jsou tyhle filmy a seriály schopné nám prodat snídani s přáteli před začátkem pracovní doby, asi jsou schopné nás přesvědčit i o tom, že bylo normální chodit od hlavy až k patě v růžové.
Zdroj: Pinterest/ se svolením @Vikky Leaney
Část odpovědi je opravdu schovaná v nostalgii. Stýská se nám po značkách, které zmizely, po obchodech, do kterých jsme chodili, ačkoliv jsme si ani nevšimli, že mizí. Koukáme na minulost skrze a náš mozek není zrovna dvakrát spolehlivý vypravěč.
Dnes sice máme na výběr oblečení, ale velká část obchodů pracuje s podobným moodem, podobnými trendy a podobnou barevnou paletou. Na internetu vznikají , které mluví o tom, jak nás sociální sítě udělali lepší v oblíkání se, ale tím i zároveň mnohem víc nudnými. Jako bychom se báli vybočit z řady.
I to pomáhá utlumit barvy v našich skříních. Používáme je jako akcenty, nikoliv tak, jako v minulosti. Připomíná to béžové domácnosti, které v posledních deseti letech působí jako status symbol. Stejně jako naše bílé zdi, béžové koberce a mramorované obložení neutralizujeme i naše oblečení. Vytrácí se charakter a všechno je a sterilní. I supermarkety.
Zdá se, že je to hlavně otázka trendu. Stejně rychle, jako vymizely galaktické legíny, se do našich životů zase vrátí nějaká hravost skrze to, jak se oblékáme. Móda je a vždy byla o sebevyjádření, a můžeme ji milovat i přestože z černo-šedé palety vyjdeme jen zřídka. Možná pro trochu barvy musíme maličko více hledat. Móda je stále barevná, ale taky je nám stále na očích ve stejném provedení, není divu, že se nám pak minulost zdá pestřejší.
Ne každý musí mít květinovou uniformu jako Anna Wintour. A třeba nás všechna ta Y2K nostalgie zase učí nebát se hrát si s tím, co máme v šatníku k dispozici. Každý by si měl nosit to, co chce, nezávisle na trendech. Pokud metalista dokáže nepodlehnout clean girl estetice a Zara Larsson dokáže zandat pestrý comeback, nevidím důvod, proč by se nám barvy zase plně nevrátily do skříní.